Deník

Piješ? Bliješ...

24. listopadu 2009 v 17:46 | Abigail Rauko
Jsem zvyklá na mnoho věcí, ale opravdu nemůžu z toho pondělního a úterního trendu:,, Já se vám tak ožrala, a doma sem se tak zblila!" U kluků mi to nevadí, nejsem až tak slušná, snesu všechno, ale polil by mě stud kdybych někde někomu pozvracela nohy, nebo balkon (protože zvracim o patro víš) a ještě se s tím o dva dny později chlubila celý škole? Opravdu a chlubit se tím, že já do sebe dala půlku absinta, to ste neviděli! Hmm... a z čeho se život těhle lidí skládá? Z těšení na víkend, aby se mohli ožrat. Já nevim, ale znám lidi co sou schopný nechat o víkendu dva litry jen za chlast. Já mít každej výkend dva litry tak dělám něco daleko jinýho, třeba si pořídim kytaru konečně, zlatu pořádnej dárek, etc.

A co vy? jak jste na tom s alkoholem? Taky jsem pila, chodila sem s bandou na pivo, ale nikdy jsem neměla potřebu se ožrat do němoty, a ani se mi to nedařilo.... Cejtim se takhle líp.

Kalhoty prostě ne!

23. listopadu 2009 v 21:59 | Abigail Rauko
cože? No kalhoty prostě nee... Asi mám dneska psavou či čo. Dneska je divnej den. Ráno jsem musela na to infekční, kvůli odběru krve (pozůstatek z mé milované mononukleozy), když sem vylezla (asi v půl 10) čekal na mě honza a jelikož se nám až tak úplně do školy nechtělo, šly jsme si ještě na chvíli sednout ven. (Právě jsem se dozvěděla že píšu strašně rychle. Došlo mi, že píšu stejně rychle jako mluvim), když sem dorazila do školy, po těch dvou týdnech tak na mě každej úplně trapně: čau berry, co tu děláš? No fakt, neodrazilo by vás to na facku? Po dlouhé hodině literatury, a prosmáté hodině matematiky (díky tomu, že našemu matikáři nikdo nevěnuje pozornost), jsme se sbalili a šli na poledku. Fakt sranda, normálně v pondělí končim ve 12 jenže my museli jít na nějaký pofidérní promítání, po kterym nás ještě vyhodili, pak sem sehnala mámě (úspěšně asi 10tý hrneček už je to fakt trapný, ale já nevim co :( ) dárek, a strávila překrásné odpoledne s Honzou (ale s ním to ani jinak nejde)
Honzíku, ty máš krásně zbarvený oči do zelena... ale ja mam hnědý oči... ne, hnědý je máš u panenek, z venku je máš zelený, a když se ti zúžej zorničky, máš je zelený... to je mi novinka po 18ti letech :D
A pak... Cesta domů, abych si mohla lehnout, vstát a zase jet tam, do školy... a zejtra úplně stejně.

Nesnášim stereotypy.

Inspirace vypsanou fixou :)
missHašlerka
v našem klubu je divný že neni divný vůbec nic

Geralt
to je divny :D

missHašlerka
prostě nenajdeš věc která neni divná, a když neni divná tak je divná jen proto, že neni divná

Podej mi ten popelník ať se můžu namalovat!

22. listopadu 2009 v 14:05 | Abigail Rauko
http://th03.deviantart.net/fs43/300W/f/2009/129/3/f/Juden_Wallern_cz_II__by_missHaslerka.jpgKočka se olizuje, kocour řve za oknem, že prej ho mám pustit domů. Hmm, ví on jak je to namáhavý? to znamená natahnout ruku, otočit kličkou na okně, zabrat (protože mám dokonalý, starý, zavrzaný okno), pustit ho dovnitř (ještě ho přemlouvat aby vůbec šel), pořádně zatlačit na okno (aby zaskočilo zpátky) a otočit znovu tou kličkou. A vůbec nejlepší je, co mi dělá naše kočka když se nudí.
Škrábe na okno (drápama, což neni příjemnej zvuk) tak jí teda otevřu, abych ji pustila domů, s velkou námahou se zvednu, otevřu ty dvoje dveře co vedou do obejváku a ona se tedy dojde nažrat. Já zalezu zpátky do pokoje lehnu k notebooku a projíždím deviantart, což o to, najednou škrábání na okno a celej proces znova! (Totiž moje maminka je hodná a pouští ji neustále ven a já jsem hodná a pouštím ji neustále domů)

Ale tak. Utečeme od koček, vrátíme se k poetice mého nudného života. Zítra je pondělí! Kolik lidí se těší na pondělí? Já ano, a tím víc, čím víc vím, co na mě čeká. Hlavně kdo na mě čeká. Horší bude mamince sehnat dárek k svátku. Vůbec nevim co, a ještě horší je, že nevim co za dárek zlatu. Nějaký tipy? Ne, zajisté. A teď půjdu malovat abych změnila myšlenky a zlepšila si náladu. Třeba to sem pak dám, uvidíme :)

Nadpis je hláška mojí kamarádky z našeho výletu do waldmünchenu, fotka je z židovského hřbitova ve volarech. Velice smutné místo, to mi věřte...

Moje kytara nemá růžové brýle.

21. listopadu 2009 v 13:32 | Abigail Rauko
http://th02.deviantart.net/fs50/300W/f/2009/325/b/5/Trebonsko_by_missHaslerka.jpgZase, jako vždy, každý den. Ležim na posteli a snažim se zesalátit nějakej článek, aby můj blog neupadal do temna a ničeho. Ale spíš mám chuť psát, nenudit se a utýct.
Netrpělivě čekám na pondělí, na to, jestli mě vysvobodí, na to, až ho uvidím, políbím, obejmu a on obejme mne. Poslouchám FastFoody - Abracadabra z nového alba Utsuki, a pro ty co mají rádi ska doporučuji, sice to neni rychlý ska jako SKA-P, skalariak nebo Talco, ale český ska je český ska. Vlastně už z toho magořim, celý týden od příjezdu z německého waldmünchenu jsem proležela, kromě pondělku, který jsem příjemně strávila v čajovně s miláčkem a následně na UDG s mamkou a mojí střeštěnou sestřenicí. Další důvod proč se nemůžu dočkat pondělí.
Mít money, tak skočim do sekáče prohrabat košile. Moje jediná mi nestačí, ale nosila bych jí denno denně, což samozřejmě nejde. Teď jsem objevila barevný struny na kytaru, och, abych už měla elektriku :( A kde mám pořád jako brát ty prachy? :D sakra. Ale money nemám. Máti má svátek, vánoce atd. Achjo, takže košili chci k vánocům, jak jinak, stejně žádná nebude, oblečení mám prý dost. Tak jo, tak jo, musim začít nějak vydělávat prachy, ale absolutně nevím jak :( Nějaký nápad? No jo, studentskej život, ještě k tomu na venkově, to nemůžu chodit makat ani o výkendech.

Jinak komu se líbí moje tvorba nechť se stane fanouškem mojí stránky na FB :) Děkuji (Miss Hašlerka)

Podzimní snění

31. října 2009 v 17:40 | Abigail Rauko
http://th06.deviantart.net/fs50/300W/f/2009/304/7/d/bicycle_by_missHaslerka.jpgUrčitě jsou mezi vámi ti, kteří nikdy nevěřili (nebo nevěří) tomu, že mohou být šťastní. Já tomu taky nevěřila. Až do čtvrtka, od tý doby štěstím přímo hořím, díky jedné osobě, co mi ho dává každou vtěřinou. Teď se mi sice trochu stýská, ale za tu lásku? :) Chce se mi zpívat, chce se mi malovat Barevně :) A opravdu sem nikdy nevěřila tomu, že by se to mohlo stát, kdyby mi někdo před týdnem řek, že se tohle stane, tak mu řeknu, že tomu nevěřim, že se to stát nemůže, ale život je změna a tahle změna je krásná, a ani netuším jak je možný, se takhle rychle zotavit.

Během týdne jsem dodělala pseuda, a abych byla správná hašlerka, jsou správně modrý :) já prostě nemůžu za to že modrá je krásná barva :)

Musim si udělat pořádek ve věcech. Taky vám to nejde? nepořádek všude. Já v tom teda ten pořádek mám, najdu všechno, ale mamince se to nezdá :D no a nakonec, mít tohle v ložnici, taky neni nejlepší, tak proč s tim něco neudělat? Achjo, měla bych se zbavit tý lenosti...

Fajnový bylo dnešní ráno. Vykouknu z okna a on sníh, sice jen troška, ale nevadí, protože na tom bylo hrozně moc jinovatky, všechnjo omrzlý, zamrzlý a kráásně bílý. Hlavně pavučinky, všechny ty neviditelný nitky teď byly tlusťoučký a na metry viditelný. jenom se vlnily ve větru a šeptaly:"tady, tady a tam!"

Takže nový kousky a úlovky v Galerii (odkaz nahoře a v menu), a všem přeju pěkný zbytek výkendu, ještě pěknější halloween a já jdu vyfotit ty dýňky co máme doma :) Hyjahou chtělo by to svíčku zapálit :)

Vaše Abb R.

Jen do nich!

24. října 2009 v 10:08 | Abigail Rauko
Spíš? tak se mě neptej jestli já jo, protože spíme všichni... Já, ty, všichni pořád jen spíme, realita je sen, jen těžší je brát sen jako realitu. Všechno utíká, mizí, ztrácí se, ale jen proto, aby něco jiného začalo. Útíkáním od reality do snu se nic nevyřeší, útěkem ze snu do reality už vůbec ne. A je lepší žít v pravdě, v upřímnosti a vědět jak na tom ten kdo je, než v nevědomí, strachu a možných lžích. Je na čase opravdu začít žít, umět se sebou něco udělat, ale sakhttp://i36.tinypic.com/16kc513.jpgra co? a sakra jak?

Večer jdu na TleSKAče konečně :)Tleskač - V tej naší zahrádce po dlouhé době dvou měsíců co jsem je neviděla, začínám mít absťák, dneska po 4? :) asi nevim možná na ně jdu už po 5, ale stejně se děsně těšim. Bude boj! Bude se skankovat!! A předkapela? Timudej :D nejlepší Banánová šťáva na světě :D

Příští týden jsou podzimní prázdniny, což je asi všem jasné, a já se na ně dokonce těším :) pojede se za bráškou a bude veselo (Jo sranda musí bejt i kdyby na chleba nebylo :) ). Pak jdeme týden do školy a pak jedu na týden do německa *yahoo-daboo* pěkně do waldmünchenu a nejedu sama, což je nejlepšííí! až se vrátím, tak jdu v pondělí do školy a večer na UDG do Volyně (yeah) s mamčou, na kterejch sem kupodivu byla jen jednou (jednou mi to zkazila jedna nemocnine, podruhý druhá nemocnice) takže teď podruhý, díky bohu je druhej den svátek :)

Pak budu pár dnů chodit do školy, pár týdnů no a 28.11. je vypsaná fixa v kd ve Strakonicích... Jen teď nějak nevim, s kym půjdu a taky je to v tejdnu, sakra, ale to se pořeší. :) no a hned pět dní na to jedu do salzburku do rakouska, kde sem byla taky jenom jednou a ještě v noci, tak se musim podívat znova. Prej vánoční salzové trhy. Tak jo proč ne :) a 15.12. jedem do divadla, no konec ty moje plány! :D do vánoc mám co dělat.

Alespoň se nebudu nudit. A co vy? taky máte takhle nabyto? Já jsem ráda že mám nabyto lepším způsobem než mí kolegové ,,každej pátek se vylejt, v sobotu se napravit, čim se zkazil a v neděli na záchodě," ne vážně ne.

Lithium...

22. října 2009 v 21:27 | Abigail Rauko
Lithium - Nirvana (Lithium cd single) I'm so sorry, but i must speak in english... When am I tired, stressed or depressed, I can't speak czech, cause I feel like another body, than mine. I'm not okay, how you can see. I have many insoluble problems and I can't do anything...
I don't write many, because I must to do literature, and I'm tired. Bye... my lovers... Goodnight

What is white?

20. října 2009 v 18:54 | Abigail Rauko
Jsem tu zas, jsem tu po delší odmlce a myslím že je na čase zrekapitulovat to nic, co proběhlo. Stalo se hodně věcí, o některých tu psát nemůžu, o některých nechci. Byla jsem na doučku z němčiny a teď jsem přišla... ještě že ta holka je tak v pohodě. Dnešek nemá cenu komentovat, jak kdy, jak v čem... prostě černobílá jako skoro vždy.

Omlouvám se mala vsuvka: Čtyři jezdci z Apokalypsy jsou spolubydlící Chucka. Takže pro připomenutí... čtyři jezdci ze svaté apokalypsy jsou: Mor, válka, hlad a smrt.
(Petr Štěpán - Kniha nosferatu)

Come Back že? Co víc říct? Chtělo by to nějakou úvahu, ovšem nenapadá mě o čem... Dneska mi řekli, že prej je vidět že čtu a že mám slovní zásobu (když si holky četli mojí docela dobře hodnocenou slohovku) a že by nic takového nenapsaly, a přitom mě příjde, že jsem nic tak závratného nenapsala. Ale budiž, asi jsem vážně moc sebekritická, já jsem se jenom snažila opravit si 5 z poslední slohovky kterou sem pokazila protože jsem (jako vždy) utekla od tématu. Ale nevadí, stane se :) a v sobotu tleskači nebo sunshine.. Musim se rozhodnout, zatím to stále vidím na tleskače :)

Bye people, so... GET UP AND DANCE!!!

Snowboardová sezona začíná!

13. října 2009 v 16:11 | Abigail Rauko
Sněží! Sněží! *YAHOO* jsem nadšen. Konečně bude zábava, konečně budou bedny a board, ach jak já se těším. Nejlepší sport kterej po slaňování znám. A co vám říká zima? Předpokládám že 80% lidí nemá rádo zimu. Ale já zas nemám ráda léto, a na zimu se těším že všeho nejvíc, a tenhle sníh? och ty vločky, jak něžně padají. Na rty, oční víčka ruce tváře. Zima je prostě krásná a co teprve až přestanou bejt takovýhle hnusný mraky a břečka... Ooo jak já se těším, Maminko!

It's snowy... It's nice day today :)
A jen tak pro doplnění, jak je krásně bílo :)

Taky se vám chce spát?

11. října 2009 v 22:22 | Abigail Rauko
Mě ne.. a musím. Vstávání do školy hmm...
Co vy?

http://fc06.deviantart.com/fs51/f/2009/278/f/f/castle_Stone_by_missHaslerka.jpg
(Na fotce z části zámek Kámen, myslím teda)

Draw your live!

10. října 2009 v 13:24 | Abigail Rauko
Cejtim to v prstech.. Vidím to před očima. Musím. Jen se zvednout, chopit se tužky a udělat něco málo tahů, sem tam a zpátky, něco namalovat. Tak jo tak jo.. a co to bude? Já nevim... Vidím to a nevim.. Možná jednou...Třeba něco vznikne. Beztak zase ne.

Proč ne?

8. října 2009 v 21:34 | Abigail Rauko
Tak jo, tak jo... Všechno je takový jiný, melodický a... fialový Simon & Garfunkel Scarboroung fair Tak jo, nadechnout, usmát, utřít slzy a jít. Šla bych a vím kudy, ale nemám nohy, nemám nic. A kde je mapa? Hodil jsem jí do jezera! Ty ses snad pomátl ne? Nakonec, za to co mám sem ráda a dlouho budu. Sice neni nic nejlepší, a nikdy nebude, za to mám u sebe tři skvělý lidi, na který nedám dopustit a dlouho se jich nevzdám, doufám že nikdy nebudu muset. Život je holt svině, ale to je teď jedno.. Teď je teď a začínám se těšit na každej další den. Ještě se pořádně vyspat a bude to v pohodě, bude klid... Naučim se povídat si se sluchátkama...
Já sem ready! Mě říkají Stoupal... Ale tak... Dneska mi to moc nemyslí, to co píšu neni 2x čitelný... takže...

Dobrou...

Vzpomeň si na zapomenuté...

29. září 2009 v 20:32 | Abigail Rauko
Článek je bez fotky, nemám žádnou a nové jsem ještě nestáhla.. děkuji...

Takže, začnu asi tímto: Včera večer jsem přijela z prodlouženého výkendu v plehřimově, humpolci a znojemsku, proto jsem nepsala, za druhé, vůbec nestíhám (ani číst články mých oblíbených blogů) a divím se že tento článek vůbec píšu. Moc toho asi nenakecám, ani nemám slov. Vlastně... tímhle končím, momentálně mě to hrozně zdržuje, zejtra píšu ze zeměpisu cestovního ruchu tak mi držte palečky, a já vám je třeba podržím jindy:) děkuji a ahoj!

nemám nic, nemám všechno...

23. září 2009 v 20:52 | Abigail Rauko
Tak co tedy mám? nic, nic nic... a ticho a prázdno a nic, a tmu a nic. Apocalyptica - Faraway (Reflections)Už se necítím ani dobře, ani špatně, ani nejhůř, neni mi nijak, necítím to, je to takový to: ,,hmm, a co jako." Jen sklíčenej pocit nesklíčenosti, a plnej pocit prázdnoty. Touha to zastavit a pohnout s tím! Utichnout a promluvit...

Bežet bez pohybu! Tak utichá... Nechť hvězdy probliknou povznesou se a pohasnou. Tak temná jednou bude doba. Nazývaná svatou apokalypsou. Pro některé svatou, pro některé děsivou. Pro některé ničím a pro některé vším. Tak rozdílný je náš svět, o tom druhém nemluvím. Apocalyptica - Cohka (Reflections) Důvod proč žiji? Chci vědět jaké to bude, co nás čeká, nebude to trvat dlouho, lidé pozemští i síly nadpozemské... Bude hon.

,,Spočiňte pod křídly tajemnými a učiním z vás národ, který příjde na svět až po událostech velikých, kdy nebude již člověka na zemi. (...) Ničit a pustošit se budou lidé navzájem. Pak ve jménu Božím čtyři jezdci vyjedou a jejich jména bodou: Smrt, Mor, Válka a Hlad" Evangelium - Kniha Nosferatu - Petr Štěpán

Tak mě napadá... Který rytíř ještě nevyjel?



Omlouvám se že nepíšu, ale nemohu, není čas, to víte škola... Abb R.

V češtině je tak málo slov vyznávajících lásku...

18. září 2009 v 16:25 | Abigail Rauko
Miláčku, Lásko, Zlato, Drahoušku, Miluji tě a? Zbytek jsou jen taková přizviska námi vymyšlená aby byla co nejsladčí a u srdce hřejivější. Beruško, sluníčko, květinko... A tak používáme ta anglická (Áj laf jů, darling, my baby, my sweet a honey) a nebo jiná (Je Taime, Corasone...) Prostě mě to teda nestačí. A slovo mám tě rád nevystihuje nic. Víme každý jak velký rozdíl je mezi mám tě rád a miluji tě. a přitom tahle slova jsou si velice blízko a obě nás zahřejí. Další otázkou pro mě je. Co je důležitější, co je vzácnější a člověku bližší, co mě samotné je bližší.

Když řekneme že na prvním místě je u nás láska, přátele to pochopí, ale když to řekneme naopak? Ten koho milujeme nám ve zmourcení odpoví: ,, copak jsou pro tebe nějaký holky ze třídy důležitější než já?" A možná oprávněně... Ale neni důležitější mít pravého přítele, protože přítel nežárlí a přežije, když přátel máme víc (tím nechci říct že by mi vadilo, mít lásku jen jednu, i když si myslím, že je možné milovat lidi dva) a také, přítel na vás počká, když musíte na strašně dlouho někam odjet, za to vaše láska, ta to většinou vzdá a jde se "léčit"... v lepších případech odjede s vámi a v těch nejhorších čeká a trápí se, ale to zase nechcete vy.
Šindy, Já a Míša, na fotce sice neni skoro nikdo vidět, ale líbí se mi a vypadáme jak charlieho andílci :D

Tak co je silnější, pouto lásky, nebo pouto přátelství. Pro mě je na prvním místě přátelství a verů až si to bude číst tak si snad uvědomí, že ona je pro mě v první řadě nejlepší přítel, kterému můžu říct všechno (a proto ji tak miluju) a potom láska se kterou to všechno můžu zkusit.

A věcí neposlední je věc osobní záchrany. Když vás opustí nějaký přítel, tak to nějak přežijete, uvědomíte si, proč vám bude chybět, co pěkného s ním bylo, ale další mu moc dobře zastíní to co vám bude po jeho odchodu chybět. Ale kdo zastíní chybějící lásku? Nikdo, jen další láska, ale ta nepřichází dokud se cítíme ublížení a nebo stále zamilovaní... Navíc láska chodí jedna za druhou...

Beanie Hat...

17. září 2009 v 14:41 | Abigail Rauko
Teeda, pálí mě ručičky z toho neustálýho ježdění rukama po ručníku, za cílem uválení co nejlepších pseud... tak jsem to na chvíli vzdala, mám jich 20 potřebuju jich 60 :D pak nabarvit usušit a naplést... Hh a pak budu pseudodredatáá!!!

a barva? Modročerná :)

Taky už sem si na ně koupila tu ooobří čapku :D achjo, píšu sem zase hrozně důležitý věci...

Náš soukromý ráj...

17. září 2009 v 11:28 | Abigail Rauko
Začínají tu být odezvy, že mám tu pěkné fotky, jenže já používala fotky z deviantartu, takže jsem se rozhodla to napravit a k článku budou už jen mé fotky :)

Měřiče radostí maj v pravo rysky, až vybouchnu tak to z namená, že z minima je, pořádný destroy...
Vypsaná Fixa - Naše Nebe (Klenot) Motám pseuda a vůbec mi to nejde, jakmile všechny uschli tak povolili a sou zase měkký, achjo, takže znova. Takhle jemný ruce sem ještě neměla, to jeděsivý jak otírám ru ruku o ručník :D Ještě že mě můj modni doplněk vyjde jen na 300kč a ne na 1000
ano sem člověk, co si věc radši vyrobí, než aby si jí draze koupil.. And why not, sir? :) Vypsaná Fixa - Suprkino (Klenot).

Taky bych chtěla bejt automat na lásku :) ale to já teď vlastně sem.. O to je ten pocit hřejivější, pocit toho že já sama mám nějakej smysl a moje osoba tu neni jen proto, aby všechny otravovala. Když sem šla do prváku, nenapadlo mě, že bych si s těma lidma nerozuměla, protože základka byla fakt teror. Teď mě to napadlo a nevím proč... Jsem ve druháku a nemyslím si že bych extrémě nezapadla a přesto se cítím mírně odstrčená... Hmm? VF - sci-fi povídka (Klenot) Taková malá pohádka na srdce a na duši... Tahleta nabídka, je sci-fi povídka, která má šanci, že se může stát. Tahleta nabídka, zázračná výhybka... Výhybka ze světa reality, faleši a lží... Tak se necháme unášet... what's on your mind? Pojedu domů a nebude tma... Prostě si složíme jen svůj svět...

a na závěr: Vypsaná Fixa - Panenka chou chou (Nejlepší část: šušu hele šu - kal - šu, ale samozřejmě je to asi takhle: Šušú Honšú Kjúšú :D ale v textu to prostě zní jinak... taky by jste si dali malou Chou chou? :) )

Vypsaná fixa - velká láska (Klenot) - last song

Abb R.
Na fotce: můj první notebook, r. výroby 1995 ještě letos jsem hrála a stále na něm hraju hry :)

jednou, po jedné nešťastné události, ze mě vypadlo toto.

16. září 2009 v 23:24 | Abigail Rauko
Nemyslete na nejhorší, ale nikdy si nepřipouštějte, že by se nemohlo vůbec nic stát.

http://fc08.deviantart.com/fs27/i/2009/251/c/6/self__im_lost_in_a_bathtub__by_vampire_zombie.jpg

old photo?

16. září 2009 v 20:59 | Abigail Rauko
http://fc01.deviantart.com/fs45/f/2009/155/1/9/Slut_by_LadyishEnough.jpgtak ještě jednou... Potichu křičíš a nevíš jak mi říct že nikdy nic neskončí. Že minulost se nedá zahodit, že artic monkeys budou hrát ještě několik hodin než mě omrzí Artic monkeys - brainstorm ,a že vlastně život je takovej dlouhej těžkej řetěz... Občas z platiny a občas reziví. A někdy vůbec neni. To je takový to prázdno, nevědění a nebo zapomnění... A nebo úmyslné zapírání vlastní neurotiky.

Tak shake people... Šla bych někam skankovat, nevim proč... Artic monkeys - Dancing shoes Teda vim, potřebuju nemyslet a vyblnout se, unavit si svaly a vyřvat hlasivky, namáhat plíce... Jaká slast to je, když cítíte že už nemůžete, když vás píchá v boku a začíná bolehlav... Pak teprve pochopíte zač je toho něco si užít :)

Tak změníme téma Rise Againist - prayer of the refugee Nevím na co, nevím nic... Vím že jí miluju, že mi chybí a že se nemůžu dočkat pátku až jí políbím, až ucítím její teplo a pocit toho že se mnou zase někdo je.. Ne pocit, on se mnou někdo bude.. Škoda že to bude pátek až za dva týdny...

Kdybych nebyla nemocná... Hmm.. Kdyby nebylo kdyby, nebyli by chyby... Kdybych nebyla nemocná, tak bych tenhle tejden asi nezvládla, dostala bych pár špatnejch známek z písemek ale viděla bych jí, takhle špatný známky možná nedostanu a uvidím jí dýl.. to je možná lepší ta nemoc, i když moje srdce umírá.. Achjo Sunshine - Venom Jojo... Asi jdu :)

Have a nice night - Abb R.

Kdo si obědnal tu plechovku od cocacoly

15. září 2009 v 8:45 | Abigail Rauko
http://th04.deviantart.net/fs51/300W/f/2009/256/2/6/passing__by_julkusiowa.jpgJá tedy určitě ne, cola by mě teď zabila natož cocacola. Dala bych si kofolku ale horzivě mě bolí v krku, a to má přijet má jediná milovaná werunka, jenže ta asi teda nepřijede, je taky nemocná ale je na tom líp než já, takže jí to kazim :( mohli jsme si užít krásné odpoledne, hmm a ono nic! Zejtra musim do školy, dát karolíně věci a opsat si sešity, a že se mi tam chce! no fakt, když je mi takhle blbě... Jsem vážně nadšená.. No nic, jdu něco kutit, ať se tolik nenudím.. bye bye

Abb R.
 
 

Reklama