Deník

KaBoom!

20. března 2010 v 9:52 | Rauko Octopus
Baví mě hrát hry na ICQ s mojí láskou, baví mě slide a lama a RPS. Ale jinam, proč jsem se několik dní neukázala a proč nepíšu.

ve středu jsem měla jít s mámou na čaj. Hmm... Nic z toho, takže jindy, stejně jsem přijela domů dýl než se mělo, a já byla ráda že jsem uklidila na pátek, protože čtvrtek byl už předem nabytej.
Domů přijíždim v 6 a už v 7 se mělo jít na prkno, no a jelikož sem ve středu (ano, přiznejme, zase kvůli mým zas***ým depresím) neuklidila nic, měla jsem sotva půlhodinu na úklid. Na prkně sem se při poslední jízdě zrušila, řečeno jednoduše: Ryjeme hubou v zemi. Prostě jsem padla čelem ke svahu a po bradě jsem jela dalších 30m dolů (protože byl pěkně ledovej sníh, byla jsem parádně rozjetá a ani mi nešlo zabrzdit o hranu snowboardu. Když sem zvedla hlavu, no, v prvním okamžiku jsem si zkontrolovala zuby, páč jsem si fakt nebyla jistá jak velká rána to byla. Pak jsem zjistila, že přečejen ze mě leje krev. Takže brada, kterou jsem nakonec úspěšně zabrzdila byla otlačená v ledu, a led v bradě. Paráda, vypadám jak kdybych nevychytala dávku alkoholu.

Tak jsme šli do bufetu na kofču a na presso, přičemž když sme vylezly, vidim na zemi ležet holku, a řve au, andrea, že je to jedna její známá, říkám jí, že pro někoho dojdu (protože sem s ní nechtěla hejbat, když řvala že má něco s páteří a bůhvíco), tak začla, že nikam chodit nemám, že to bude oukej. Tak se bolestí zvedla a že si potřebuje srovnat přetočenej obratel (no nevim) ale zčla z vejšky padat na prdel. Povídala, že spadla na skokánku, že jí tam nechali kluci a odnesli jí lyže. No chápete? Oni jí tam fakt nechaly, kdyby prochladla, tak je po ní.

Když jsem přijela z prkna, šla jsem se kouknout na zemáček, kterej sem vytáhla z tašky a usla.

Včera jsem byla s mým milovaným, koukali jsme na amélii z montmartu a uživali si krásnýho dne :)
A večer jsem koukala od něj z okna na západ slunce, jak všechno bylo oranžový fialový a proti tomu ty dokonalý siluety stromů. Oh bože!

A dneska, jdu za hodinu zase na prkno, doufám že to přežiju.

Bye bye my dears!

Zvláštní že?

16. března 2010 v 19:03 | Rauko Octopus
Dnes jsem se opět pobavila ve škole nad svou inteligencí.

Hodiny se můžu drtit ekonomiku, na kterou mám perfektně napsanej sešit, a test nenapíšu (BTW: když popíšu 3 A4 tak mám za 5. Popíšu stránku a mám za 2, tak já nevim, ten učitel je asi línej to číst.) Příjdu na TOS (pro neznalce Technologie obsluhy, prostě tréning na číšnici) a učitel: tak tě vyzkoušim. Já nemám sešit ani z prváku, ani z druháku a co! Mám za 1. No chápete to?

Vyšla jsem ze školy a přímo před školou nám do očí bušily transparenty (10min předem postavené), myslím STOP genocidě, teď přesně nevím, nedalo se na to dívat. Původně jsem si myslela, že genocida je hromadné vyvražďování židů, ale na těch asi 10 transparentech to bylo pojato jako celkově vyvražďování. Takže jsem asi zase nevzdělaná (,ale jsem spokojená, 90% třídy netušila co je genocida ani tak). Byly tam fotky jak od potratů, z koncentráků, situace v jugoslávii, vyvražďování zvířat a já nevim co všechno. Plus chtěli podepsat petici na zrušení potratů, asi.

Tak a jsem u toho já se svým názorem. Myslím si že potrat není nic chválihodného, hezkého, a prostě (bohužel nemohu najít slova). Každopádně když holku znásilní někdě nějakej magor, a ona otěhotní, no co má dělat (dobře přidejte si k tomu třeba že jí je 15). Tak buď jde na potrat nebo si to nechá. A nebo to dá do děcáku. A dítě může v děcáku zůstat do 18, a pak nemá nic na čem by stavělo dál. A v občance jsme se učili, že nejdůležitější je pro dítě v raném dětství kontakt s matkou, jinak je všechno špatně.

Dobře teda, holka si dítě nechá, bude se o něj starat, rodiče jí budou pomáhat. Školu si v tom návalu starání se o dítě nedodělá, a rodiče jí věčně živit nebudou. Bum, pětiletý dítě a matka sama na podpoře. Aneb jak zkazit život hned několika lidem.

Pak jsou taky tací, kteří své dítě zabijou, nebo ho nechaj umrznout (téměř). Děcáky jsou děckama přehlcený, nevhodnejch matek a otců je neskutečný množství. Jo, sice by si lidi dávali víc pozor na to aby holka neotěhotněla, ale pořád by byli případy, kterejm je to třeba i jedno.

Takže nejsem proti zrušení, už jen proto, že si myslim, že člověk je živej, až s prvním nádechem (a ne když mu začne tlouct srdce). Třeba mě ukamenujte, ale to je můj názor.

I don't know

14. března 2010 v 14:39 | Rauko Octopus
Pořád mě nějak nenapadá o čem psát, ráda bych napsala článek do kategorie fenomén, ale nějak mi nejde do hlavy o čem. Co vám příjde v poslední době fenomenální?
Mě naposled velice pobavil Paroubek, který na svých schůzích (já nevím jak se tomu nadává, pardon) začal fotit své odpůrce, aby je mohl dát na net. Odpůrci se toho chytli a začali mu posílat fotky sami. Na fan stránce facebooku se nachází již 4.315 fotek s tématem: "Paroubku si jednička", řečeno slušně.
To stále neřeší, že nevím, o čem pořádně psát. Nejde mi ani malovat a nevím co bych vyfotila, ale asi něco spáchám, protože mým článkům začínají chybět fotografie. Takže mě čekejte, za pár hodin jsem tu!

Server feministky.cz mě opět rozesmál

13. března 2010 v 15:51 | Rauko Octopus
Omlouvám se za tento krátký, nesmyslů plný článek, ale jsem výsostně pobavena tímto tvrzením.

Sny, Můry, Hrůznosti a strach Jít spát

13. března 2010 v 12:45 | Rauko Octopus
Usínám a najednou se probouzím v novém světě. Stojí předemnou žena a říká: ,,Můžeš si odsud odnést 9 věcí. Ale potom co tu věc dostaneš, musíš splnit úkol."
Aha, zkouška, tak dobře. Z nějakého důvodu, jsem se rozhodla to udělat. Najednou žiju jiný svět, jako bych se přenesla na zemi No.2 a tam je nový svět, chodíš s lidma do školy, ale nejsou tam rodiče, jsi sám za sebe, nikdo za tebe nezodpovídá a ty nezodpovídáš za nikoho. Nikoho neznáš. Jen občas potkáš toho, kdo spí.
Najednou dostanu seznam několika věcí, které dostanu. V tuhle chvíli si nepamatuji co všechno tam bylo. Úkoly byly snadné, třeba přejít po kládě řeku, skočit z výšky a podobné věci, pro mne úplně jednoduché.
Otrlejším pováhám, ne že by to bylo až tak drsný, ale pár vět při velké představivosti může mít destrkuktivní následky.

Abracadabra

6. března 2010 v 18:38 | Rauko Octopus
zas nic, zas tu, zas tam a pak zas nic... Teď je nic. Jeden nestíhám, druhej nic... Včera jsem byla u NĚJ... to bylo NĚCO a teď zas NIC... Nevim co se sebou, nejsem se sebou šťastná, s ním ano. Sama mám prázdný pocit nejistoty, s ním. Věřím! A mám čemu věřit, mám co chtít. Mám co chci.
Člověk sám je nic. Potřebuje ostatní, ano i sám sebe, ale hlavně NĚKOHO...
...V přeplněnym autobuse kluci jen tak přemejšlej, kterej vedle Niny, kterej dneska ulehne...
Vypsaná Fixa - Nina (Smutné a veselé vraždy) Dobře, zpátky někam, kde mizí rozdíl mezi ninou a D.U.P. opět do reality. Možná mám v hlavě zmatek, možná ne, ale ten nepořádek uklízet nehodlám. Na to jsem líná, a navíc, nechci. Placebo - Soulmates (B-sides 2003) Hele, možná mi něco uniklo, možná se něco ztratilo v neznámu, možná, a třeba se neztratilo vůbec nic. Třeba to zůstává v mý hlavě a třeba bych chtěla aby se to ztratilo... Stejně nevim co. Fastfood orchestra, ska2s Možná se ztrácim sama v sobě, ale neznamená to, že se neznám, že nevim kde sou hranice a kde nejsou.

Tak jo, asi bych měla zkrotit svý myšlenky, protože tohle nechápu ani kdyby kdokoli chtěl.

(bez titulku)

27. února 2010 v 21:14 | Abigail Rauko
Jsi touha v mojí duši,
jsi srdce mé,
které pro tebe buší,
jsi pro mne jedno malé,
toužebné,
nepoznané jméno:
láska, říkající si,
až nepoznaný chtíč
najde cestu tam,
kde ty říkáš chci tě,
/já tebe taky víš?/
Pak vzneseš mě dál a výš,
až tam, kam sám nevidíš.
Až tam ukážeš mi,
co je to štěstí,
až tam ukážeš mi,
jak moc mě miluješ,
a já ti věřím lásko má,
protože pro mne, si ten jediný,...

Opravdu to nemělo úmysl napsat to přímo tobě :-* ale víš asi moc dobře, že když já potřebuju vypustit myšlenku, tak jí vypustit musim :)

I'm cheeky girl

6. února 2010 v 9:15 | Abigail Rauko
Včera jsem zažila jeden z mejch nejnádhernějších dní v mým životě. Za to ti děkuju lásko :-* Děkuju za všechno co jsem s tebou doteď mohla prožít :) I za to špatný, protože to nás poučilo k tomu aby to mohlo být ještě lepší :)

Měla bych si uklidit. Ale mě nebaví uklízet. Chtěla bych trávit ty melancholický dny svýho života v posteli, malováním, čtením knih a vzděláváním se tím, co by mě zaujalo a zajímalo. Ano opravdu bych se chtěla vzdělávat. Víte jak se nejlíp věci naučíte? Když vás to bude bavit, zajímat, a budete mít dostatek různých informací. Když jsem přečetla tři knížky o potkanech a několik desítek webových stránek před třema rokama, ještě dnes si hodně pamatuji a jsem vám schopná říct neskutečně mnoho (bohužel jen teoretických) informací (potkana mi nikdy nedovolili).

Ano, opravdu bych chtěla rozumět víc věcem. Však jak jsou lidi rádi, když potkaj někoho (ještě holku) která rozumí počítačům a hrám. Jako já jsem ráda, když můžu s někým pokecat o anime, o fotografování, knihách....

Ale to je teď nepodstatné. Já jsem opět happy, jediný co mě trápí, jsou moje noční můry a to že deprese asi neskončej. Ale za to co mám, si klidně zvyknu.

Uťěšitelka?

19. ledna 2010 v 20:26 | Abigail Rauko
Prázdno v očích,
tíseň budoucnosti,
ukázka čehosi,
jakési ctnosti.

Neexistuju,
jsem hmota,
jsem těsto,
jsem nic, hlína.

Táhnou mě pryč,
bráním se,
nemám štít,
nemám sílu
ani zbraň.

Po čase opět podlehnu,
strachu z bolesti...

Mám strach ze strachu,
mám strach z toho co zas příjde zejtra večer. Ráno to bude dobrý, ráno se vstane, ráno se vyčistěj zuby, ráno se obleču, připravim tašku a jedu do školy. Občas se učešu, jo to když je mi líp, to si myslim, že mám pěkný vlasy, ale když je hůř, nemám na sobě ráda ani nejhezčí kousek postavy. Člověku může bejt jedno, že je pěknej, když se nemá rád. Nemám ráda svoje tělo, nemyslim si že je ošklivý. Myslim si, že mi brání. Brání mi v něčem, co spousta lidí nepochopí.
....Je mi fajn a mám se skvěle, jsem zdravý duch, ve zfetovanym těle...
Brání mi utéct, alespoň mě utěšuje to co bude. Totiž jediný co musim. Jediný čemu nikdy nezabránim.
Nechci to říkat naplno, ale každej to pochopí. Aspoň si to myslim. Kdo nepochopí, pochopit nemá.

A já věřím, že vím.

Takže můj blog má narozeniny!

31. prosince 2009 v 23:44 | Abigail Rauko
Takže první článek byl 31.12.2006 v 23:44 - zveřejnění tohohle článku je 31.12.2006 v 23:44...

Asi jsem se tenkrát hodně nudila, že jsem před půlnocí založila blog, protože to by mě fak jinak nenapadlo... Ale mám ho ráda... To co se říkává na konec roku, taková ta rekapitulace změn, tak ta už tu byla o článek níž, nemám tudíž co psát... A tak vám přeju hezkej Novej rok, a užijte si to...

Bye Bye, vaše Rauko :) :D

Night surgery...

25. prosince 2009 v 23:42 | Abigail Rauko
Nesnášim tyhle depresivní stavy, nenávidim je! Když mám depresi z něčeho, z něčeho co se stalo, z něčeho co mi něco špatného připomnělo, je to tisíckrát lepší, než tyhle deprese bez důvodu. Prostě najednou kaBoom... A je nic.
Deprese který sou zapříčiněný nějakou událostí, jsou dobrý v tom, že o nich můžu mluvit, můžu se z nich vykecat... Vim proč jsou, a někdo mi snad může i poradit.
Ale tyhle, který nevim odkud jsou? (Asi někde z mý zblý hlavy.) Co s nima mám dělat? Můžu je jedině přejít, zaspat,... Nejhorší je, že teď nemůžu ani spát. Takže už ani zaspat nejdou! A kdy to přejde? Sakra já nevim... Co se děje? Nic... Nebo něco jo.. a co? To sama nevim... Kdybych to věděla, řeknu ti to! Teď je to sobecký, ale udělala bych to kvůli sobě, protože poslední dobou vážně nevim co mám dělat...

Proč jsem se sakra odsunula říkat ti některý věci až tady na blogu, když spíš, aby sis je nemoh přečíst hned...

Jdu se pokusit usnout... Ale nevim co mám dělat...

Last Year?

25. prosince 2009 v 17:49 | Abigail Rauko
Taky s koncem roku přemýšlíte nad tím, co se za poslední rok událo? Co se změnilo? Změnili jste se vy? a jak moc to změnilo váš život.

U mě se toho změnilo hrozně moc. Nechci to tu rozebírat, ale tak na okraj, změnila jsem 2x vztah (fuj, jen za těch 365 dní?) ale za toho co jsem našla teď, co si našel mě, co si mě umí vážit, nemůžu neděkovat...

Nejvíc se změnil můj duševní stav. Bohužel nejde o moje deprese, ty se sice trochu zmírnily (díky posledním dvoum měsícům), ale asi už nikdy neodezní. Nevím jestli se s tím mám smířit, nebo zkusit ještě něco udělat... Každopádně se změnilo i to, v co a čemu věřím. To tu rozebírat nebudu, někdo věří v Boha, někdo je Ateista a někdo... Někdo věří jiným bohům jako já. Jeden známej mi říkal, že si svoje schopnosti a víry dělí na levely... Těch úrovní je nekonečno a já bych řekla že sem tak ve třetím. Poznání, pochopení, a teď práce...

Co se týče hudby, tak sem nechutně vyměkla... Sice dneska míchám Krucipüsky s XIII. stoletím a Moonspell, jindy poslouchám převážně indie rock a ska. Jo asi sem fakt vyměkla, dřív bych si to neposlechla, ale to sou ty vztahy :D

Byla jsem na několika fesťákách a na několika koncíkách. Asi 4x na vypsaný fixe, 4x na tleskačích, Divokýho Billa jsem přestala počítat. Některý jsou nezapomenutelný. Těšim se na příští sezonu. :)

Řekla bych, že sem trochu dostala rozum (:D) ale stejně jsem pořád infantilní. Jen prostě vidim spoustu věcí jinak, a řekla bych že líp, snažim se pochopit. Snažim se žít. Začít žít.
Nejsem pověrčivá, ale vadí mi blikající světla, jo taky vidím hodně detailů. Některý to blikající světlo totiž nevidí, je to hodně vysoká frekvence, ale dá se to natrénovat. Taky mi přestala vadit tma, takže už můžu vydržet aspoň v noci (vadí mi totiž i světlo :D) a nesnášim když škrábe kočka na okení tabulky drápkama.

Zhoršilo se mi soustředění a mám špatnej slovosled, občas něco jako Mácha, jestli víte. Občas mám takový fajnový výpadky, kdy si při vaření ve škole čtu recept a vůbec mu nerozumim. Prostě nevim co tam je, protože si nepamatuju předešlý slovo. Pak je nejhorší vysvětlovat někomu, proč vám to musí přečíst a vysvětlit, co máte dělat. Ale už je to zas lepší (opět nevim co to tu kecám)...

Začla jsem mít noční můry... O válce, ne.. o válkách... Vypadá to spíš jako první světová, nebo něco takovýho, ale občas je tam i druhá světová, když spim, je to jako střílečka, ale hrozná, hnusná, protože cítíš jak už nemůžeš dejchat, jak je všude prach a hnusno, krev, tvůj pot, těžká zbraň v ruce. A když neni zbraň, tak toho kdo po tobě jde musíš UMLÁTIT vlastníma rukama (věřte mi, opravdu cítíš jak se toho druhýho dotkneš), aby si sám přežil. Radši bych v tom snu umřela, ale to zatím ovlivnit neumím, jako kdyby si ze mě někdo udělal hračku.
No a ke konci roku, jsem dostala šanci. Dostala jsem šanci do budoucna. Třeba jednou budu fotit opravdu dobře. Nepotřebuju být známá. Potřebuju abych obohatila svět. Trochu ho, budeme tomu říkat, oživila. To co zabírá většinu mýho dne, je prohlížení fotek a různejch uměleckejch děl. A opravdu mě to baví...

Možná sem tenhle článek měla psát až na silvestra v noci, možná na novej rok, ale já mám chuť teď. A když mám na něco chuť tak to udělám, protože systém je na nic.

Ještě mám otázku. Máte příklad, ve kterým nemůžete dělit 0. Já se přesto zeptám, co by se stalo, kdybych dělila 0. Co by jste mi odpověděli?
Učitel na matematiku mi řek, že tou 0 dělit nemůžu. Já mu řekla, že vím, že s ní dělit nemůžu, ale co by se stalo kdybych tak udělala. Řek mi, že s ní prostě dělit nemůžu.
Tak teda jedna věta z Wanted (opravdu dobrej film), není přesná: Když ti někdo řekne, že kulka letí rovně, budeš si to myslet. Ale když já ti ukážu, že tomu tak není, co uděláš?


Hodně velká změť myšlenek, ale tak snad jí někdo pochopí, snad mi k tomu někdo řekne :)

Chladná rána podzimního večera

20. prosince 2009 v 21:38 | Abigail Rauko
Poslední dny jsou nějaký divný... no spíš poslední měsíc je nějakej depresivní.. prostě celej prosinec je blbej... Nemám ráda vánoce, nemám ráda prosinec... Scorpions - Wind of change No... takže back... Asi vážně trpim depresema (ne jen takovejma stavama občasnýho smutku, protože se mi něco nepovedlo, stalo, nebo protože se mi zrovna nechce dělat co musim). Štve mě to o to víc, že nevim proč deprese mám... prostě zničeho nic příjde Boom... Takovej BANG kterej odstartuje nechuť ke všemu... Po přečtení (po 1000cé) článků o depresích, jsem došla k názoru, že moje nesoustředivost a zapomětlivost souvisej s tim, což mě moc netěší, protože to je další věc která mi říká: tak s tim *** něco dělej...

A já nevim co...

Taky je možný že netrpim jen depresema ale maniodepresivitou, z čehož mám hrůzu ještě větší... nálada mi kolísá, že nechápu jak je to možný, a neni to jen dnes, nebo poslední týden... prostě už dlouho, ale co to tu řešim, asi se jen potřebuju vykecat..

Hi guys...

Děkuji :)

19. prosince 2009 v 10:43 | Abigail Rauko

Zima je krásná dokuď v ní nejsme nazí...

18. prosince 2009 v 21:16 | Abigail Rauko
Ještě jednu větu k času: Čas je totiž ten co nás okrádá.... o čas... Teď jsem to řekla jedné osobě, a zní to pěkně, ale proč tu opět jsem...

Nějak si neuvědomuju, že existuju... A proč existuju? Jsem to JÁ? a KDE jsem? CO tu dělám? Odkud jsem přišla a kam půjdu? Odkud se vracím, kam se vracím a proč se vracím? Za čím si jdu a čeho jsem hodná, pro co tu jsem a proč za těhle okolností? co mám udělat? PROČ ŽIJU?

Ne... nejsem v depresi... Mám modrou náladu... Modrou? ne... Bílou... Jo bílá je lepší barva pro mou náladu... Je negativní, nic necítím... neposlouchám hudbu a nevadí mi to... I když, asi jo, teď jsem si to nějak uvědomila... Takže soundtrack z Repa!... Opravdu mám nějakou podivnou náladu, jakousi ztracenou, neuvědomělou, prázdnou, narvanou k prasknutí...

Jsem šílenec co lítá ve hvězdách a tvrdí že jsou to kameny temna... ale hvězdy znamenají světlo, proč já jim říkám temno? Proč mám dnes necit... prázdnou bílou duši, neaurické vidění...

Loučím se... takovouhle divnou chvíli jsem snad ještě neměla... Loučím se

(Titulek inspirován touto fotkou:)

Hašlerkově modrá...

16. prosince 2009 v 20:44 | Abigail Rauko

Líbí se mi, že začínám mít stále čtenáře blogu... Možná vás zaujaly mé zmatené myšlenky, možná něco jiného, ale jsem ráda, že po dvou letech se někdo takový našel :) Opravdu jsem za to ráda, a jsem ráda i za to, že to nejsou lidi z neoriginálních blogů typu: miley, audrey, H2O a nevim co všechno ještě... Lidi s vlastním názorem a vlastní tvorbou. Takové lidi mám ráda, jsou sami sebou, a nemusí mít to samé co ostatní...
Jednou mi můj kartář vyložil, že v ostatních lidech hledám sama sebe a proto je pro mě tak těžké s ostatními vyjít... Nejsem agresivní, nepřátelská ani výbušná, ale lidi mě nemají rádi... Nemám na nich ráda to, co nemám ráda na sobě, a ostatní mi pak můžou jedině říct: a proč to děláš, když to na ostatních nemáš ráda...
A tak možná i ve vás vidím trochu sebe... V několika z vás... Jen mít o trochu víc času pročítat si vaše blogy, ale ano, ráda je navštívím, ráda zanechám komentář a ráda odpovím :)

A teď ke všednostem mého života, které se stávají nevšedními... Kupodivu díky klukovi, muži, chlapovi... Díky tomuhle plemenu z marsu? Jak on to dělá? Nechápu, ale jsem za to šťastná... Dělá každej můj den jinej, novej, neprázdnej... Tak já, to já tady básnim o lásce, já v ní věčně zklamaná, teď nevím o čem jiném psát... Jsem vážně zamilovaná? A můžu věřít tomu, že on miluje mě... Sakra, zas láska... připadám si dětinsky, a přitom to není vůbec děťinský... Milovat...

Vlastně chtěla jsem to doříct... Ale ne, to až příště :)

Time

15. prosince 2009 v 19:14 | Abigail Rauko
Čas... Jediné co mě poslendí dobou trápí.. Ano je to čas, ten, kdo trápí i vás, aniž by jste si to uvědomovali.
...Čas to zahojí, za čas to bude dobrý, časem se to změní, za čas to uvidíš jinak, a před časem...
Máš ještě dost času na všechno.. Hmm, a najednou? Najednou je všechno na poslední chvíli... Tvůj čas tě omezuje, čas je nejvyšší zákon, kterej tě nejvíc omezuje, nejvíc ti říká co máš dělat, co MUSÍŠ dělat...

Další čas, ten jinej, nás taky omezuje.
Kdy se už uvidíme? Až zítra? to je až za 20 hodin... V kolik musíš jet domu? Za hodinu... Hm... Přijedeš zítra? Ne, jsem nemocná, až za týden... Achjo...
Ano je to láskyčas... Čas kterej je tak dlouhej, v okamžicích, kdy na sebe čekáme, a tak krátkej, ve chvíli kdy jsme spolu... Čas je nejstálejší jednotka, která se neustále mění... 5minut může být věčností a taky vteřinou, ztrácí se tam, odkud přichází. Jednou tikne, a tikne znovu, ale to už je jiný. To je zase jiná vteřina.

A poslední čas..
Já to nestíhám, mám toho moc na práci, nezvládnu to... Já se tááák nudím...
Všechny nás ovládá čas, On je největší mocnost, On je ten kdo nás ničí, nebo nám dopomáhá splnit si svá přání, On nás omezuje a dává nám volnost...

Nemám ho ráda...
Dřív jsem nesnášela peníze... Dnes nesnáším čas.. Ale všechno se vším, protože

Čas, jsou peníze, kámo.

(fotka už tu možná byla, ale teď se hodí)

Nadpis slepého strojvůdce

13. prosince 2009 v 21:54 | Abigail Rauko
Nevím proč, asi jsem slabá, asi jsem hloupá. Ale proč při každém, drobném zklamání spadnu hluboko dolů. Nechci ubližovat a ubližuju jen tím, že se sama trápim. Nedokážu se ubránit... Nedokážu jít do školy tak jako dřív. V podstatě tam trpim. Každej den tam, mi příjde promarněnej a zbytečnej. Konečně mám chuť žít a najednou nemůžu. Ten den v tý škole by tak zbytečnej nebyl, kdybych z tý hodiny alespoň mohla něco mít. Za dva roky maturita... Státní... achjo... Akorát v tom ležej prachy, nic jinýho.

Chci bejt s Nim... Chci vedle Něj ležet, usínat, cítit Jeho ruku na mym rameni. Jeho rty na mých tvářích.

Kam utýct? Kam se sakra ztratit? Je možný utýct sama před sebou?... Nemůžu spát. To se mi moc často nestává. Většinou padnu ještě odpoledne a teď? Ani za mák... A to jsem neměla ani kafe dneska... Mizerie všech mizerií tohle.

Jsem slepá, že nejsem optimistou? Jsem slepá, že nevidím krásu života?

Oslepla jsem, a jediné co vidím... je má láska, to že věřím... můžu věřit... Chápete? já můžu někomu věřit... Jak dokonalý pocit...

Fotka je výjmečně po dlouhé době z deviantartu a ne ode mě... Taky je slepá..

nic a nic..

6. prosince 2009 v 9:34 | Abigail Rauko
http://th03.deviantart.net/fs51/300W/f/2009/319/0/5/Haslerka_by_missHaslerka.jpgUž jsem psala jaká byla fixa? Asi ne, takže říkám PARÁDNÍ! :) Strávená s ním, strávená s prdloušema z prváku. Ale musim říct, byla jsem i na lepších akcích, zatím sem si nejvíc užila Švihovský hrady 09 a tleskače v calypsu ve vimperku :)
Dostala jsem krasnej darecek k vyroci ( :-* ) a v patek jsem mela svatek :) Dostala jsem kalhoty co sem si koupila k vanocum :D (mamča mi je zacvakla s tim že mi je dá až k vánocům) a od Honzy několik čokolád ( :-* ) no + ten listek na fixu :)

Pátek byl ale vůbec den blbec. Nejen že jsme měli psát tři písemky (z čehož dvě si potřebuju vylepšit) a já nic neuměla, ale ráno jsem si nechala doma peněženku i mobil, takže sem byla odsouzená jet s 30kč půjčenejma do strakonic, abych si půjčila znovu a dostala se domů. A aby toho nebylo málo, měla jsem v peněžence i omluvnej list, takže učitel je ze mě už na palici (ano, ano... mluvčí, a to máš jít příkladem). Říkám, den blbec.

A dneska? já nevim.. asi pujdu zase vyrábět nálepky, poslouchat fauny... no a musim se učit, achjo... Tak se smějte, děcka, bye

Fixa je divně vypsaná!

28. listopadu 2009 v 11:25 | Abigail Rauko
Takže dnešek bude snad příjemně strávenej :) V půl třetí půjdu do sprchy a umeju si hlavu, ano tím začne můj večer, dál to rozebírat asi nemusim, ve 4 mi jede autobus a v pět na mě bude čekat můj milovanej muž a pujdem si někam sednout (na což se těším úplně maximálně) a pak příjde to co jsem neviděla už čtvrt roku a to bude po čtvrté výpsaná fíxa :) ani nevim co mám psát, takže jdu malovat a smějte se čágo!! :)
 
 

Reklama