Deník

Písnička "husí kůže"

22. října 2012 v 17:37 | Barbara Von Gattermayer
Každej nějakou máte že ano, pro mě je to už od letošní benátské noci Damn Silence od Sunrise Avenue, vzpomínky na ten koncert mi stále dělaj to, čemu přezdívám ježek... Druhá je Forever yours zase od nich.. A pak třeba Born Clever od Kat Frankie, nebo Dark Paradise od Lany Del Rey... A to jsou jen poslední songy. Ale proč vám to říkám. Chci znát ty vaše!

(A po čem vám nejvíc zaplesá srdce? - u mě Kryštof - Ženy)

Alkohol.... Téma týdne?

16. října 2012 v 21:17 | Barbara Von Gattermayer
Sakra co to má jako být? Achjo. Nechci se k ničemu takovýmu vyjadřovat, jen jsem to musela nějak okomentovat tak aby to bylo trochu vidět. Mám zas tu svou melancholickou náladu. Jak se taková nálada pozná vám vysvětlím v následujících pár bodech.
Poslouchám Placebo.
Mažu lidi z facebooku.
Píšu na blog.
Nic nedělám.
Pauza - nic nedokážu dělat.
Poslouchám Vypsanou Fixu.
Zvažuji koncert vypsané fixy (který náhodou bude o víkendu).
Přemýšlím, co vlastně dělám?
Vnímám svět jinak.
Chci malovat.
Nechci fotit.
Musím malovat...

Vysypávám věci z šuplíků a vracím je na svá místa s pocitem protřídění.
Přepisuji sešity.
Tancuju.
Koukám lidem do oken (je na čase pořídit si dalekohled).
Neusmívám se.
Nesnažím se usmívat.
Rozesměje mě největš hovadina na světě (jako Miley Cirus ve filmu LOL).
Nadávám na všechno.
Jsem ironická.

Celkově se chovám, jako když mám krámy.

No tak to bylo jen pár bodů jak to poznat. Vlastně se tvářim jako Kirsten Steward (i Keanu se umí usmát já to viděla!) a náladu mám jako opilá Iveta Bartošová. Jo a taky nejsem Lady Gaga a taky nebleju duhu...


Tak se mějte, zítra snad konečně fotky z itálie...

10 kilo...

22. července 2012 v 19:42 | Barbara Von Gattermayer
No kecám, je to 8 ale už slavím. A to hlavně z jednoho důvovu. Potkala jsem spolužačku (teď již bývalou) a ona říká: Tyjo, nezhubla si? A to si neumíte představit jak mě to potěšilo, že si někdo všimnul. ze 79 kilo mám skoro 71... Postupně se dostanu na těch 60-55 ale teď vím, že to neni nemožný a že to půjde. Vzhledem k tomu jak se nalítám v práci tak nemusím ani moc dietit protože to prostě vyběhám a neni problém si dát jednou za čas pár hranolek. Nic se nestane :)

Dala bych sem fotku ale v oblečení to tolik vidět není a ve spodním prádle to nevypadá hezky (nechci aby jste běželi zvracet) každopádně na těch fotkách ten rozdíl vidět je. Co mě těší, je že hubnu hlavně v pase (což je úplně špica) třeba mi ten zadek zůstane (nechci mít plochej zadek vypadá to ošklivě, to radši nemít prsa než nemít zadek). Jinak jsem držela dietu 60. dní od Havlíčka (asi jen 30 dní) ale výrazně mi to pomohlo :) Takže všem co se snaží zhubnou říkám: nevzdávejte to, jde to. A kdo chce tak to dokáže! :)

Chlast, cigarety and no sex...

3. června 2012 v 0:23 | Barbara Von Gattermayer
Mám chuť se vožrat... Už zase je tu ten den kdy je přístav potopen, kdy prostě jediná věta udělala konec všemu snažení. Kdy zase píšu na blog, vlastně jen tak do ticha, a to ticho proniká skrz trysky letadel a dunění nedalekého disco komplexu kde se baví lidi.. A nebo se baví někde jinde, ale to je jedno, protože já druhou noc nespim přestože jsem děsně unavená a vyřízená... Radši bych byla v práci, no asi ze mě vážně bude workoholik...

Fotky mi dnes nevyšly, v kiku měli zavřeno v newyorkeru neměli boty na který jsem vydělávala a tak jsem si alespoň koupila krásný náramky a naušnice ale co je mi to platný, když to tady NIKOHO nezajímá jakou jsem z nich měla radost...

Říkala jsem si, že jsem asi úchylná na slevy a akce protože na mě to opravdu funguje nepamatuju si kdy jsem si koupila něco nad 100kč a nepřišlo mi to drahý.. jednou za měsíc skočim do sekáče když je akce za 10kč a nechám tam majlant... pak to leží ve skříni, ale prostě jsem si koupila tisíc triček... Možná bych mohla začít šetřit, třeba našetřim i na ten novej foťák, kterej mi ale bude brzo k hovnu.. No co... tak se mějte a kdyby chtěl někdo pokecat... Tak možná se nějak i dohodneme... Potřebuju poznat nový lidi, už mi tu z toho hrabe...

Back home

2. června 2012 v 0:20 | Barbara Von Gattermayer
Nad náma nesní,
pod nima nespí,
v proklatým paneláku,
betonový louce,
blbej levičáku.
Sám si zarmoucen
unaven prací,
ruku v ruce,
na lokti jen.
zámek visací.
Tak zde je i ten.
co v nebi kurtyzán
byl něžně ohryzán.

(až do morků kostí)

Achjo... zase se mi to nelíbí, nemá to ani rytmus, když nic jinýho... Tak snad aspoň tu myšlenku... Třeba pochopíte když vám řeknu jak na tom teď jsem. Přišla jsem z práce po 14 hodinách na nohou a usmívání se na dementy co chtěj kafe, vymlouvání vietnamcovi že na pivo teď nejdu a ani zítra a ani pozítří, nad náma dupaj, ale je mi to jedno protože já stejně nemůžu usnout.. Jestli to takhle se mnou bude pokaždý, tak snad začnu cvičit.. Ale hřeje me 800 v kapse, a za to jsem ráda. Taky jsem ráda, že se za mě provozní rve protože šéf mě chce vyměnit za nějakou známou (no znáte to) ale prej jsem lepší. No asi jsem workoholik, když jsem v práci. Ne.. tak to neni. Jsem obětavá, ale ne pracovitá. Moje blbost, pro dobrotu na žebrotu občas, ale teď se mi to hodí. No a tak tu stále dokola poslouchám TV NOIR (sice německá televize, ale skvělý kapely) hlavně Polyanu - Back Home, což je krásná písnička, rytmická a ten kontrabas... No a potom miluju Kat Frankie, ale tu až jindy :) Stejně nevim kdy usnu :(

Snad se nebojíte.

14. května 2012 v 1:05 | Barbara Von Gattermayer
Jsem jako bez dechu, jako mimo svoje tělo, jak jsem kdysi říkala, co se točí ve tvých očích a proniká nocí, temnotou, co nejde ovládnout. Dýchá za mě a já se na sebe dívám jen tak z výšky, prý by pomohlo, jít spát, však mě se nechce je tu někdo, kdo má za mě hrůzu z války, koho bolí přepadení, vyrušení ze sna. Tuhle náladu bezmyšlenkovitýho psaní jsem potřebovala už hodně dávno, nevím ani, jestli pochopí ho někdo jiný než já a ten co mi dýchá vzduch do plic nebo jen ten co mi ho tam dýchá, protože už to prostě nevnímám. Ne v tuhle hodinu, přec se z toho možná vysním nebo vybdím co já vím zda usnu a nebo ne. Mám trochu mindrák z toho, že ten koho potřebuju mi neodpovídá, protože už není tam kde ho potřebuju a ani to není ten u koho by se mohlo zdát že bych ho mohla jen potřebovat.

Jen tu druhou šelmu chci zahubit, však kterou z nich to nevím protože nevím, která z nich jsem já. Která je ta pravá a která se nabourala do jádra mysli jako virus. Trojskej kůň ovládán třetí osobou, která jak by se mohlo zdát se prostě jen schovává velmi blízko mýho srdce. Mám já dvě srdce? Proč jedno nenávidí a opouští, to druhé se omlouvá a odpouští? Nesmím to první pustit ke slovu, má to destruktivní následky pro budoucnost, však osud prý je již napsán ale cesta k němu má mnoho křižovatek a kočka šklíba jak je známo, ráda kecá.

Kdo pochopil, nechť odpoví mi signálem na znamení, že pochopil.

Knihy k maturitě, co vy na to?

11. května 2012 v 21:13 | Barbara Von Gattermayer
Která kniha z těch co jste si vybrali k maturitě vás bavila nejvíce a která nejméňe? Jen tak pro zajímavost, pokládám otázku hned nahoru, aby jste mi na ni odpověděli a neodradil vás článek. Mě nejvíce bavil Pygmalion, Smrt krásných srnců a Krysař (toho přímo miluji), nejméně zatím nevím, romeo a julie mi přišla jako zhovadilost, asi na to člověk musí mít srdce, ale bylo to krátký tak jsem to nějak zvládla. Nejhorší mi přišly Povídky malostranské a Směšné lásky. Nevím, jestli jsem jen odpůrce povídek, protože jsou moc krátké s mnoho postavami a velkou popisností, nebo to jen tak prostě vypadá, ani jedna z těhle knih mě nebavila. Hlavně povídky malostranské. Sice se mi líbila povídka Psáno o letošních dušičkách (se myslím jmenovala) jejíž závěr mě pomalu dojal, jinak kniha byla poněkud nudná a utahaná. Hlavně povídka co má 100stran mě opravdu nadchnout nemůže, když je to pomalu novela se stovkami postav, které třeba jen projdou po ulici.

Takže ještě jednou. Která kniha vás bavila nejvíce a která nejméně? :)

Kdo ví, co je prokrastinace?

8. května 2012 v 9:10 | Barbara Von Gattermayer

Já myslim, že všichni víme, že je to přesně ten okamžik, kdy nás baví nejvíc uklízet nebo hledat tečky v bílé zdi. Nebo čekat na mrak na jasné obloze. Jak jednoduché. Přitom by stačlo si nad tu práci chvíli sednout a pak už by jsme nemuseli čumět do zdi, ale mohli by jsme dělat co chceme. Jenže my máme tu vlastnost oddalování. Radši všechnjo odsuneme než abychom to chvíli vydrželi. Némám to ráda, zvlášť teď před maturitou, radši píšu o tom, jaké to je na nic a tím to vlastně dělám. Prokrastinuju. Mám jen 13 dní do matury a už 10 dní minimálně fakt brutálně prokrastinuju. Jestli já to udělám, tak budu borec. No... co říct víc. Mám brigádu a tak... to vás ale nezajímá... Ale co by vás zaujmout mohlo je, že mám novej objektiv :) a krááásnej (ostatně jako všechny mý objektivy).

Můj druhý blog!

7. května 2012 v 10:53 | Barbara Von Gattermayer
Navštivte ho, podporujte ho, mluvte o něm! prosím! Sice je tam teď minimum článků, ale to se rozhejbe, chci z něj udělat fenomén (kdo by nechtěl že?) Tak mi pomozte a já třeba pomůžu nějak vám na svém blogu! :)

www.brainster.blog.cz

Smysl...

13. dubna 2012 v 19:06 | Barbara Von Gattermayer
Čas od času se tu člověk musí zamyslet nad tím, co to vlastně dělá... Proč to dělám? Pravdou je, že sám smysl žádnej smysl nemá a tak si tu jen tak pro prdel čtu knížky který jsou k ničemu, peču dort, kterej se nepoved (snad poprvý vživotě jsem něco neupekla, aby toho nebylo málo, tak jsem neušlehala ani šlehačku, protože jsem se nepodívala a koupila 12%) tak snad to ještě zachránim, stálo mě to už 140 kč... no tak uvidíme co ze mě vlastně zbyde po víkendu plnýho čtení, sexu a alkoholu... nádherná kombinace že? ale proč ne, někdy se to prostě vyplatí, dělat hovno. A když se vrátim k tej protivnej myšlence dělání nesmyslenjch věcí, tak proč vlastně čteme knížky k maturitě? Já čtu ráda, ale nějaký povídky malostranský mě fakt nechytaj.. jasně jsou tam i hezký knihy, jako smrt krásnej srnců nebo Krysař...no ale nějaký RUR nebo Těžká hodina to je pro mě nesmysl.... No, jasně, mohli by jste říct, každej kdo maturoval si tim musel projít... ale tyhle kecy já nesnášim... to má člověk trpět protože trpěj ostatní? Teď nejde jen o ty knížky, to je mi jedno, když to musí bejt... Teď už mluvim o tom, když moje máti přišla k doktorce s migrénama, že chce nějaký prášky aspoň a ona jí řekla: to víte, to musíte přetrpět.. to už se tak lidem stává... No a co doprdele? To nechám člověka umřít na ulici, protože se to prostě stává, že lidi umíraj?

Neni to normální... Já vim, že už nejsem tak poetická jako dřív a že už ani nejsem tak surrealistická... Možná někdy..

Možná nikdy..

Příjdu hned (ale už nikdy nepřišel..)

Je život zajímavej?

19. března 2012 v 21:01 | Barbara Von Gattermayer


Měla bych toho mít hodně co říct ale... Nějak nakonec není co, když to vemu kolem a kolem tak z mýho života by voko je zajímavý akorát to, že vám můžu oznámit, počkejte si na scany z analogu, který snad už vyjdou, ale nevim nevim... měla bych si začít psát, kdy jsem jaký fotky udělala a pak si je zezadu odatumovat protože vážně pak netušim co to je na nich za vzpomínku, když nevim kdy to bylo... no. Ale vrátím se k původnímu tématu... Život má bejt většinou obyčejnej a jen občas zajímavej.. Proč? Na to mám rychlou odpověď ale co jí trochu protáhnout... Teoreticky co můžeme považovat za zajímavý? Je to vycestovaní do jiné země, dobrodružství s cestou na vlastní pěst, vidět výstavu Tima Burtona (na kterou se mimochodem do té Paříže opravdu chystám).. Je zajímavý jít na koncert své oblíbené kapely, nebo jít fotit modelku.. Je zajímavé fotit akty a objevit novou píseň.... Bude to zajímavý, až neudělám maturu.. atd, no znáte to... Ale co když (a teď je čas na mou odpověď) bude zajímavé na denním pořádku? Pak se zajímavé stane obyčejným stereotypem. Jako kniha od českého spisovatele z dob komunismu co psal o pracovnících chemičky a muž jedné ženy se zamiloval do druhé protože jeho současný život mu přišel obyčejný a stereotypní. Nakonec ale s novou milovanou zjistil že se vše opakuje, jen se to odlišuje ve věcech které se opakují... Takže zajímavé by se mělo dít jen občas, tak akorát, aby nás nakrmilo a pak zas opustilo s dobrými vzpomínkami...


A tak jsem strávila víkend v nemocnici...

Song: Lana Del Rey - Diet mountain dew

Jak je to těžké ve čtvrťáku...

17. února 2012 v 12:25 | Barbara Von Gattermayer
Mám pět minut času a tak jsem se rozhodla, že blog probudím. No a pak ho zase uspím.. Nějak zvlášt nestíhám, fotila jsem maturák a terka p. po mě pořád chce fotky, jenže já blbka si je vyfotila v rawu a teď nemám čas je převést aby si je stihla prohlídnout... Nemám notebook ani nabíječku od tabletu takže žiju jen s mobilem a ebookama k maturitě... a sakra mě to štve, když nemám ani čas si v klídku prohlídnout fotky, který jsem si nakrásno nafotila... dneska jsem jeden maturák odřekla. Nemám na to čas... ale snad tohle nemítčas přejde do konce května... A snad mě vezmou na vejšku i když posledních pár tejdnů bych šla radši pracovat, ale to je jen otázka osudu, jestli mě vezmou... Nestíhám se připravovat na příjmačky.. Kterej pablb vymyslel dělat příjmačky na vejšku ve stejným období jako zachraňovat poslední rok SŠ...

Tak.. teď jsem si postěžovala.

A budu pokračovat. Můj miláček utejraný koťátko (pro vysvětlenou objektiv 18-55) asi brzo zaklepe bačkorama, jelikož a neboť už utíká směrem do canoňáckého ráje. Ale proč ne že jo, on mi musel vypovědět službu zrovna na tom podělaným maturáku... Takže teď můj nákupní seznam do budoucna

Nabíječka na tablet 250kč
Objektiv 18-55 1800Kč
Canon 7D 30 000Kč
Notebook od applu 27 000Kč
Pět minut volna k nezaplacení...

Neni to všechno ale tohle je těch pár věcí, co bych do října potřebovala (s foťákem ještě vyžiju), teda pokud se dostanu na vejšku.. ale tohel si říkat je moc ambiciozni... Navíc nevim kam chci.. Mám jít na finančnictví, sedět pak v bance, ničim se nestresovat jen si dělat řadovou práci a pobírat příjemnej plat. No a následně svým platem lehce zafinancovat ateliér v písku, kterej se bude pronajímat a bude se v něm fotit a dělat masový orgie a nebo mám jít na Famu, VŠUP nebo ZČU s různými fotografickými, designovými a typografickými obory a čekat celou věčnost až si mě někdo všimne a doufat že budu jen tak dobrá jak chci a podaří se mi jít s dobou... Za to ale budu dělat co mě baví a co si přeju.. Ale jako práci, ne jako koníček vedlejšák...

Po sepsání tohoto mi došlo.. že to finančnictví bude asi nejlepší volba.. jen aby mě do tý banky vzali...

Tak já mizim na bus a frčim do mého milovaného nejmilovanějšího Písku.. Ale nejdřív do knihovny do strakonic.. tak nazdar!

Notebook

20. července 2011 v 23:08 | Barbara Von Gattermayer
Tak jsem si pořídila v tchibu tyto nálepky v modré barvě. A teď večer jsem ji nalepila.. Chvilinku mi zabralo přeměřování (protože notebooky maj sice stejnou velikost displeje, ale ne vrchní desky), ale nakonec to dopadlo docela dobře :) vyhnala jsem všechny bublinky, jen se mi tam připletly dva drobky, takže na to pozor pro ty, co se na něco podobného chystají..
Ještě mám jednu, tu si nalepím asi na tablet i když tam to bude o dost zajímavější :D Mají matný povrch a můj notebook hodně oživily (má už po dvou letech mnoho škrábanců a dokonce dvě praskliny u kloubů).
Here is it!

ebay.com :)

1. července 2011 v 17:56 | Barbara Von Gattermayer
Na ebayi jsem se naučila nakupovat před nedávnem, přesto na něj nedám dopustit.. Jako první jsem si tam koupila korzet, to už je ale hodně dávno. Pravidelně nakupuji až od té doby co jsem si pořídila kreditku takže asi nějak od dubna. Nejsou tu všechny věci, protože si už nevybavuji co všechno to bylo, a né všechno stojí za ukázku, přesto ano, pár jsem jich vyfotila abych se pochlubila co se tam dá sehnat... Přesné ceny uvádět nebudu mohla bych zruinovat místní prodejce :D

Image_0163
Hned ze začátku jsou to dvě sady tunelů, jedny jsou akrylátové 8 párů za méně než 300kč a 4 páry silikonových za méně než by stálo za zmínku. Jeden červený je trošku poškozený měla jsem blbý nápad vydezinfikovat je ve slivovici :D


Image_0154

Náhrdelník jako z Alenky v říši divů.. Je otevírací, takže se dovnitř dají vlepit dvě fotky. Má malinkej kaz, ale za cenu pod 50 kč? Velikost medailonku asi 4-5cm
Image_0150

Sovička. Většina lidem se nelíbí, že prej vypadá jako rybářská pomůcka, či co, ale mě se líbí a nevadí.. opět starozlatá barva a je poměrně veliká asi 8cm na výšku. Opět pod 50 Kč

Image_0156
Rockabilly vlaštovky cena do 100kč, barva starozlatá, nosím je skoro nejradši :) jsou na krátkém řetízku.

Image_0155
Okřídlená korunka zase starozlaté barvy. Poprvé mi přišla naprasklá, ale ihned jsem dostala obratem nepoškozenou na prodejcovi náklady.
Image_0160
Hrneček - objektiv... Pod 150 Kč.. Jen bych z něj nepila horké nápoje :D
Image_0166

Hodinky TV Logo... Mají docela jinou barvu ale byl problém je vyfotit. Pokud chodíte do new yorkeru určitě ste je tam zahlídli v růžové nebo černé. Já už růžové mám tak jsem si sehnala žluté :)

Image_0018

A tyto šátky: proužek látky s drátkem, jsou to nejlepší co mohlo být. Je to milionkrát lepší než stočený přežehlený šátek. Tehnle je trošku delší, ale neni problém nahoře udělat mašličku, vypadá to parádně. Viděla jsem je i v H&M

Tak a ještě poslední a tím je tablet:

Image_0172

A obal na něj. Cena (tady prozradím) 3 500... Hračka jak má bejt :) A nějakej Ipad se může jít bodnout protože nemá ani půlku toho, co má tenhle tablet :)


Zkoušeli jste to někdy vy? :)

What about future...

9. června 2011 v 17:37 | Barbara Von Gattermayer
Čím dál víc přemýšlím o své budoucnosti... O tom, jak mi dneska máma řekla, že v budějicích už pro mě nemaj místo, takže budu muset trpět na tý debilní škole, o tom, že na týhle debilní škole nemám šanci odmaturovat, protože v těch podmínkách, v jakejch to je... Fakt se toho bojim.. a nakonec, čím víc přemýšlím o vejšce, tím víc nevím, co si vybrat, co chci vlastně dělat... V prváku to byla umělka a sralo mě, že sem tam nemohla jít už na střední... vloni mě chytnul nápad, co se probojovat na famu... ten letos sklapnul a mám až nějak moc cest, ze kterých si vybírat... Famu, UUD v Plzni s oborem multimediálního designu, restaurátor v písku, famu v písku.... práce, škola, rok volna, anglie?... Ježiš já nevim... je pravda, že jsem ještě ani neodmaturovala, ale sakra mám z toho depky, protože vážně nevim...

Vlastně by mi bylo jedno, co by z toho vzešlo, bojim se, co bude v budoucnu... Která práce mě vlastně bude bavit.. která bude ta nejlepší? Chci dělat kreativní práci, protože mě to baví, ale budu na to mít? Budu mít na to, abych se prosadila a následně sázela jeden nápad za druhým?... Cítím se zoufale...

Nový web

6. února 2011 v 20:53 | Barbara Von Gattermayer
Rozhodla jsem se trochu zaspamovat a vyvést ještě jeden článek o tom, že jsem spustila web, protože potřebuju reklamu jak sůl.

Pomozte!

ZDE

 Sdílejte prosím, chci trochu publicity :D Chci aby se něco dělo, aby se něco změnilo.

Jsem ochotna spolupracovat s jinýmy weby a blogy. A taky potřebuju vodoznak neboli vytvořit mé logo. Hlásí se někdo?
Samozřejmě co za to, na tom se dohodnem, jak se to bude hodit.

Díky, díky :) 

Separate me from my mind...

16. ledna 2011 v 17:16 | Barbara Von Gattermayer
Nemám sílu.. už zase nemám sílu. na nic, nemám touhu, nemám co chtít... i když mám co ztratit, příjde mi, jako by to nebylo. Jen malá špetka mý mozkový tkáně říká, ještě máš šanci.. Tahle špetka mě už několik let dělí od onoho světa. tahle špetka se občs zvětší, občas zmenší a někdy onemocní. To je potom zlý. Ale zatim je na tom nějak normálně. Nějak tak, že o ní nevim a vnímám jí, jen když si na ní vzpomenu nebo když si uvědomim, že odejít ještě nechci. Ne teď. Ještě svět nezná moje fotky...

IMG_0673(2)
Mojí mámě příjde pořád nepochopitelný, jak někdo, kdo má všechno se zabije (viz Svoboda). Furt mi cpe, že takovej člověk přece musí bejt absolutně šťastnej a já nevim co všechno. Jasně. Já mám doprdele taky všechno co sem si mohla přát. Mám školu, mám Honzu, mám foťák, mám sem tam nějaký to nadání a umírající pravou ruku. Přicházim o cit.

A mě zas příjde nepochopitelný, že ona to nepochopí. Ví o mě, jak na tom jsem, a pořád to nepochopí, že to neni o štěstí. Já můžu bejt šťastná, ale stejně se nebudu cejtit dobře. Přestala jsem se honit za štěstím a je mi docela líp. Zapoměla jsem na to.

Jen to v pátek mě nasralo, ale co se dá dělat.. asi mě to ještě chvíli bude srát, ale to už tu bylo věcí. Moje tělo asi potřebuje podržet nad hladinou ňákou nekončící nekonečnou silou, která až do mě uděří, tak to bude dobrý.


Vlastně už mě vůbec netrápí minulost a vůbec mi nechybí to co bylo a nebylo. Je mi to jedno, zapomínám. Ze základky si pamatuju minimum věcí, prostě jsem za ní udělala čáru.  Takový věci, který jsem si pamatovala dřív. Tak ty netušim. Časy, kdy jsem si pamatovala jména lidí, který jsem potkala jen jednou v životě pomalu i s jejich datama narození několik měsíců jsou taky pryč.

Nějaká taková ta životní síla se mě prakticky netýká a s každým dnem se vytrácí... Mám prej mít to nejlepší za sebou. Jestli tyhle roky byly nejlepší, tak to byl asi velkej vtip, protože já si je stejně moc nepamatuju. Uzavírám se s každym dnem před ostatníma víc a víc a moje myšlenky se úplně stejně uzavíraj předemnou. Čekám, až příjde den, kdy se budu uzavírat každou hodinou a nebudu si pamatovat to co bylo před pár dněma, či minutama. Jo taky je možný se uzavřít.

Nikdo neříká, že jsem nemohla něco vytěsnit, jeden čas jsem měla takovej pocit... Ten jsem taky vytěsnila. Vynadala bych každýmu, koho bych potkala a věděl by, že já něco nevim a neřek mi to... ale mozek vytěsňuje věci z nějakýho důvodu... No a tak jsem to nechala bejt.

Všem příjde dost divný, že si nepamatuju ani útržky z dětství. A nebo mě pak přesvědčuje o tom, že jsem to přece věděla, že jsem mu to připomínala. A to se dostáváme k tomu, proč tak miluju fotky. To ony mi připomínaj jak jsem žila, když už si to nepamatuju. Můj mozek je z půlky opilej a z půlky zatemnělej. Jednu půlku pak využívá na focení a druhou půlku na pamatování si věcí, který mě zaujmou a který jsou logický. Zbytek je někde jinde. Sjíždí mi po páteři, klepe se mi v rukou a stahuje mi hrudník. Co stahuje. Rve mi ho.

Prostě moje vzpomínky jsou nic. Separate me from, from the lies, separateme from, from my mind...

IMG_0608(2)

hePl?

8. ledna 2011 v 17:22 | Barbara Von Gattermayer
Tak už jdi, už jdi... Nezajímá mě a netrápí mě to. Budu chladná ledová královna. Pěstní klíny do každý rodiny s televizí. Jsem neschopná a blbá a k ničemu. Moje paměť totálně zchátrala, jsem tlustá, když sedim, tak mi prsa sedí na špeku, fuj. Jsem ve stresu a frustrovaná nána, jsem depresivní zvíře co si nechá všechno líbit a proto je blbá a když ne, tak je taky blbá a ke všemu svině. Neni východisko, nemá to cenu... Nemá to smysl a ani moje mikina už nikdy nebude složená. Všechno by se mi dělalo líp, kdybych neměla takovej podělanej strach. Ten debilní podělanej strach...

Je mi to jedno, prostě je mi to jedno. Moje sny se stejně nikdy nesplní, ty mě nakonec jednou opustíš, já neudělám famu, a budu řadovej číšník, kuchař nebo tak něco... V lepším případě budu za minimální plat sedět za pokladnou v Tescu protože moje deprese - jo jak mě maj rádi - nechtěj se ode mě odtrhnout a zatemňujou mojí hlavu. Ty podělaný deprese.... ty debilní podělaný deprese....

Já vim že jsem sprostá, ale mě je to teď vlastně totálně jedno, píšu zas o něco rychlejc než myslim, vlastně rychlejc než mluvim, proto píšu píčoviny protože moje myšlenky jsou strašně přes sebe, jak mámy podělaný stěrače, který se křížej pokaždý, když chce sundat sníh... A ta moje uječená kočka za mnou už taky nepříjde.

A vůbec jste mi furt někdo sliboval, že jednou (JEDNOU), jednou, to bude dobrý....  A ani možná by mi nepomohlo. Prostě to dobrý nebude a tečka. Prostě to tak jednou skončí jak to začalo. Prázdnotou a ničim. Už to nemá smysl...

Píšu sem zase, jen když potřebuju mluvit o sobě. Nikdy jsem taková nebyla. Furt jen mluvit o sobě. Pořád bejt ta nej a in a obdivovaná.. Ale to stejně nejsem. Jenom víc mluvim o sobě. Tenhle blog je o mě, takže mám právo na to, abych žvanila jen o sobě...







Potřebuju pomoct... opravdu pomoct... 

můj blog bude mít 4tý narozeniny?

28. prosince 2010 v 21:26 | Barbara Von Gattermayer
jo, zhruba před půlnocí na poslední den tohohle rocku... nevim co mě to tenkrát napadlo, ale vim, že tenhle blog po tak dlouhý době žije... Tehdá jako pubertální třináctka, teď jako skoro plnoletá. Když se ohlídnu, je to zloba, přečíst si ty první články...Radši to nezkoušejte, ostuda. Cítím se vyspělejší, a taky jsem jak by ne... Stejně mi tohle za pár let příjde trapný jako to co mi teď přijde trapný před pár lety..

Jo, je to vostuda, ale co naděláš, nějak se to naučit musíš. Takový to schrnutí na závěr, ohlídnutí se zpátky? Letos to neni tak drastický a hektický jako vloni, přesto mám pocit, že tenhle rok byl rychlejší než ten minulej.... Hlavně si vůbec nepamatuju co bylo v lednu... A tak jsem to shrnula...

Ani jsem neřekla, co jsem dostala k vánocům.. No takže šicí stroj, a nemůžu se od něj odtrhnout, hned jsem si z jedněch zvonáčů udělala správňácký skinny jeans, taky jsem pochopila, že to neni až taková výhra, ale konečně mám zase úzký džíny do kterejch se vejdu... Každopádně nic to nemění na tom, že jsem dostala hodně měkejch dárků za který jsem hrozně vděčná protože jsem je nouzově potřebovala...

Ale teď konečně ušiju ten korzet, pak ušiju novej a pak zkusim viktoriánskej i edvardian a vůbec i přes prsa a budu mít pět korzetů a v pase zase 60cm... a budu si kupovat kalhoty už jen v sekáčích a všechny je budu zůžovat... a až se začnou nosit zase zvonáče tak budu v prdeli... ale tahle móda se snad už nevrátí... Já stejně miluju sukně.. takový ty dopasu, volánkový a balónový a tak...

a taky si ušiju jednu tutu tylovku... hodně vrstvou a dlouhou od pasu až dopůlky stehen :D

Ale už stačí.. ušila jsem si ještě mašli do vlasů a novou taštičku na šminky, což je úplně nejlepší...

Tak ahoj... 

The Game

12. prosince 2010 v 16:07 | Barbara Von Gattermayer
Včera jak jsem si tak psala s Julií mi došlo, jakej jsem vlastně magor, že vlastně vůbec nejsem normální. V porovnání s ní jsem ještě pořád totální šílenec a tomu by se vám po srovnání mého a
5444
jejího blogu nechtělo věřit. A přesto si připadám jako větší vražedný hovado, než se můžu zdát. Já mírumilovná hodná mámina holčička, co by se právě měla učit ekonomiku, já se cejtim jako vrah všech kolemjdoucích barevnejch věcí. Snědla jsem v adventním kalendáři kostičku navíc, doufám asi, že ty vánoce, který maj přijít zase rychle odejdou, ale oni pak stejně příjdou další. Zas mám chuť na bramborovej salát, místo toho musim válet linecký těsto, který se vedle toho topení kurva rychle roztejká a pak ho na pekáč musim dávat nožem...
Oznamuju světu, že už dva a půl týdne dokonale vytrvale sněží a já ještě nebyla na Boardu. Hlavně že jsem byla v německu. Ty draku, ty sjedeš každej kopec.... Posledí dobou radši nad ničim nepřemejšlim ....Let the bodies hit the floor.... protože přemejšlení mě jaksi ubíjí. Kdykoli začnu přemejšlet dojde to neutišující se depresi. Problém je, že bez přemejšlení se nedá učit, naproti tomu s depkou se taky učit nedá. Takže to má takový to východiskový nekonečno. A do nekonečna umí napočítat jen Chuck Norris, kterej v televizi umí bejt taky drsnej... Koukla bych se na věčný svit neposkvrněné mysli, nebo na muže na měsíci, mám totiž neskutečnou chuť vidět nějakej film s carreym...FAINT...
No a abych dopověděla tu hlavní myšlenku... Jsem prostě neskutečnej magor co si o sobě doteď myslel, že málo vypadává z davu... Tak to zatim nevíte, jaká jsem... Třeba je to někdo jinej?
Jdu si zamést pod nohama a budu tvrdit že se nic nestalo...




Sloni vytrvale prší na vietnam....
 
 

Reklama