Deník

Jaké máte sny?

4. října 2014 v 13:21 | Bonnie Galactic
Poslední dobou hodně přemýšlím o takových věcech, co se týkají našeho myšlení. Jako jsou sny, mysl, paměť, vnímání okolí,... A docházím k zajímavým myšlenkám. Některé věci trvá vypozorovat poměrně dlouho. Třeba jaké máte sny. Nejde o to, jestli se vám zdají hezké nebo špatné věci, noční můry, touhy nebo jen zopakování předešlého dne ve vizuální podobě.
zdroj: tumblr

Ohledně snů, jsem přišla na pár věcí, které mě i trochu děsí:

1. Sylším hudbu, ne slova
Stalo se vám někdy, že jste se probrali a už jste měli písničku, nebo i úplně cizí melodii na rtech a chtělo se vám jí broukat? (Nemusí to být zrovna nějakej lovesong) Pravděpodobně to bude proto, že jste ji slyšeli ve snu. Proč se tam ale objevila, to nevím. Takže když si hned ráno jak se proberu přehrávám sny, zjišťuji, že v sobě mají opravdu hudbu (Něco takového musíte udělat ještě než otevřete oči, jinak sny opravdu zapomenete, nebo si maximálně vzpomenete o čem zhruba byly).

Já sama mám tendenci si své vzpomínky "ukládat" do písní. Pak mi kolikrát stačí si písničku pustit a voalá. Myšlenka je na světě. Bohužel i ta špatná, ale nevadí.

2. Moje sny jsou barevné
Nebo minimálně v RG rozhraní. Nejsem si jistá, jestli jsem někdy viděla modrou, ale červené a zelené (a jejich kombinace) určitě. Je to jako když vám na monitoru odejde modrá barva. Otázkou zůstává, jestli jsem to pouze nepřehlídla. Každopádně to, že jsou barevné má spojitost s vizuálním myšlením, jiným vnímáním svého okolí a tím, že nejsem barvoslepá.

Pro upřesnění, já si jako dítě myslela, že barvoslepost je to, že vidíme černobíle. Není tomu úplně tak. Znamená to, že třeba nevidíte určitou barvu, jako třeba právě modrou.

3. Cítím bolest
Popravdě, zatím nic nebolelo víc, než 5 kulek v hrudním koši. Chvilku to trvá, než umřete, takže, noo, řekněme, cokoliv jen ne umřít zastřelená.

4. Cítím co dělám
Chlad, zimu, pot, déšť. Jednou jsem ve snu někoho škrtila, popravdě to teplo z krku toho muže na rukou jsem cítila ještě pár minut. Najednou vás napadají takové myšlenky jako: "Proboha, co když je někde paralelní vesmír a já právě někoho vážně zabila?"

5. Neprobudím se když umřu
Většina lidí se lekne, že se ze snu probere. Já ne. Já si pěkně počkám, než umřu. A věřte, že si to nedělám schválně, což souvisí s bodem 3. Většina lidí by se probrala dřív, než by koupila takovou nálož.

6. Sleep paralyse
V závislosti na předchozím bodě odhaduji, že trpím i spánkovou paralízou. Ale zatím jsem nevypozorovala, jak přesně ta situace vypadá.

7. Po smrti nic není
S bodem 5 také souvisí, že vím, že po smrti je tma. Alespoň ve snu. Až pak se mi totiž podaří probudit. (S touto myšlenkou mě také vždy napadne jiná: Proč se "nic" zobrazuje jako nekonečný prostor černé barvy? Proč to není třeba bílá? Je to tím, že kde je nic, tak ani slunce nesvítí?)

8. Všechny sny jsou noční můry
Je jedno, jestli jsou hezčí nebo ošklivější. Ještě jsem se nedívala na západ slunce na pláži se svým milovaným, aby se to nezvrtlo v příchod třeba zombie mořských pan (vtípek, jo?).

9. Učím se sny ovládat
A naštve mě, když si nemůžu zaboha vzpomenout, co se mi zdálo.

10. Když se mi zdá o něčem, co jsem dělala ten den, pak si to lépe pamatuji.
Něco jako ukládací proces.

11. Sny předpovídající budoucnost
Ano stalo se mi to. Už 2x.

Ale člověk si časem zvykne.

O náhodách, které se staly před patnácti lety

31. května 2014 v 12:27 | Bonnie Galactic
Když jsem se v patnácti rozhodovala, co dál dělat, barvičky byly jasná volba... Ok, tenhle trik z pána pařmenů už asi dávno vyprchal, ale tenhle příběh bude o náhodě.

Na střední jsem měla každej den pocit, že ze mě nic nebude, kdo by taky měl, euroškola. Mám dojem, že půlka třídy pořád nemá práci a ta druhá studuje, ale to přeháním, vím že to tak úplně není, ale nedivila bych se, to jméno je jak sprostý slovo. Dobře, přežila jsem tam ty 4 roky, úspěšně tam odmaturovala, jako skoro 100% z nás, a prostě jsem netušila, jestli vůbec ze mě něco bude. Jestli neskončím jako servírka, protože tu práci zaboha nenávidím! Jako servírka bych mohla dělat jen ve svém vlastním podniku, protože tam by chodili lidi, kteří tam patří, kteří mě znají a kteří mají úctu k tomu, že je někdo ochotně obskakuje (jak idealistická představa v tomhle světě, já vím). Ne jako: "Já platím, tak drž hubu a dělej kafe." Prostě ne. Na nějakou školu mě vzali až v září. A až dnes si říkám, jaká souhra neuvěřitelných náhod mě dovedla až sem. To, že jsem si vybrala euro, to nebyla náhoda, ale to, že jsem schytala pana Š. na ekonomii, který mi dal ve třeťáku bůra (jen proto, že máš Báro na víc, tak aby ses víc snažila), a díky kterýmu mě nechtěli na žádné vysoké, protože se všude bralo průměrem, to za náhodu považuji. Protože mě pak zbyly jen dvě školy, opět mé rozhodnutí pro VOŠ v Písku. Důvod proč jsem nepokračovala v mém eko-hotelovém vzdělání byl ten, že to prostě dělat nechci a chtěla jsem mít větší šanci získat práci, všichni se mě pořád ptáte, tak tady to máte. Dělat v bance za stolkem je stejně pitomej stereotyp jako ta servírka. Jaká náhoda byla, že mi nevyšla praxe v jedné firmě v Praze, bůhví co by bylo, ale rozhodně ne, to co je teď. Během těch dvou let, byly dny, kdy jsem měla pocit, že mě kódování nebaví, že si radši založím tu americkou snídaňovou kavárnu s koláčema. Pár dní se mi podařilo na učení úplně kašlat. Jenže pak zase přišlo něco, co mi dalo pocit, že to co dělám teď je vlastně nádherný. Když si napíšete kód, který nefunguje a vy hledáte tu chybu a najednou jí najdete, ten pocit je nádhernej. Když vám ten web roste pod rukama, je to jak vaše dítě. Lepší pocit, než čerstvě upečenej koláč. A když uděláte grafiku, která se i vám samotným líbí.. Víte, grafik je taky umělec. To není jen naházet někam nějaký rámečky. Grafik je umělec s logikou. A najednou ta náhoda, která mě odvedla od prahy, mi dala šanci. Takovou šanci, že jsem ještě před týdnem nevěděla, jestli budu pokládat internet, programovat routery, nebo dělat v reklamce. A najednou přišla druhá náhoda, která má ještě hlubší význam. Jak velká byla náhoda, že moje máma má práci jakou má, a že jí kdysi přišel email o fotoworkshopech, a že na mě zbyl pokoj s Luckou, a že jsme prokecaly celou noc a stala se mou skvělou kamarádkou a nezapomněla mě pochválit a hlavně na mě nezapomněla, když její kamarád hledal nového "kolegu".


A já mám teď dvě úžasné nabídky, o kterých by mě před týdnem nenapadlo ani snít! Jak krásný efekt motýlých křídel, že?





Kontrolní otázka k diskuzi: Jaká je asi náhoda, že se moje máma poznala s mým tátou, který mě naučil programovat a přivedlo mě to na cestu k téhle škole a práci?

Znáte Hangouts?

29. října 2013 v 19:03 | Bonnie Galactic
Mě totiž napadlo, co si takhle jednou pokecat s webkamerou společně pár lidí skrz hangouts? Třeba najdeme nějaké téma, můžete se mě zeptat co vás zajímá a tak :)

Hangout je služba na Google+, kde skrze webkameru komunikuje víc lidí. Je to takovej webinář dalo by se říct. Hangouty v ČR dělá třeba kapela Kryštof, kdy jsou oni jako moderátoři a lidé se jich ptají na to co je zajímá. Ti co se nechtějí účastnit přímo, tak pokud je to povoleno, se mohou pouze dívat on-line. Tak mě jentak zajímá, jestli by měl někdo zájem si jen tak pokecat a případně jestli už jste to někdy zkoušeli. Já si pamatuju zlatý časy ICQ a Skajpování kdy si lidi psali a volali se všema kdo je napadl a pak už se nikdy v životě neviděli, ale občas jste si našli slušný přátele na víc než několik let :)

Nechybí vám to trochu? Poznat někoho úplně cizího? Dneska máme facebook, tak tam máme všechny co potřebujeme, ale tady jsme na blogu. Jsme blogeři a máme společné téma. Tak proč ne?

Závislost na mobilech

17. října 2013 v 13:46 | Bonnie Galactic
Ty už si zase hraješ s tím telefonem! Nejsi na něm závislá? Ne babi, nejsem. Jde jen o to, že můj chytrej telefon dokázal spojit dost praktickejch věcí do jedné. Nemusím tudíž běžet do trafiky, abych si přečetla noviny, mít v kabelce navíc mp3 abych si pustila hudbu, foťák abych zachytila sem tam nějakou momentku, hodinky, abych se podívala na čas. Obálku a známku abych napsala přátelům. Místo internetu na notebooku si spoustu věcí čtu právě v mobilu, nemusím běhat hned k PC. Nemusím popsat tolik papírů a poznámkových bločků. Nemusím mít budík. Nepotřebuju diář nebo mapu! Je vždycky se mnou.

Vlog na téma EBAY již dnes odpoledne!

17. října 2013 v 10:27 | Bonnie Galactic
Rozhodla jsem se, že po několika měsících natočím vlog. Vlog na který se chystám už dlouho, protože jsem překvapená, kolik holek je schopno nakupovat na ebay šperky za 20kč a prodávat je na votoči za 150. A nejvíc mě pak stojej vlasy hrůzou, když si to pak nějaký chudinky koupí. Víte, je pravda, že si můžu nakoupit co chci a taky prodat za kolik chci, ale mě to prostě příjde jako okrádání. Asi jako jsou na těch slevovejch serverech kabelky za 20 000 s 50% slevou! Původní cena 40 000! Ještě jde o kopii, která je pořád dražší než originál. Prostě mě to příjde podobný, nabízet shit z ebay za cenu regulérní český bižu.

Takže teď jdu hledat, co jsem si tam všechno pořídila (je to kolem 100 věcí, ale ne všechny mám u sebe :D), abych vám to mohla ukázat a popsat. Popsat bych vám chtěla také samotný systém ebay a průběh nákupu, na co si dát pozor a čemu se vážně vyvarovat. A od svých kamarádek jsem zjistila, že mají největší problém s vyhledáváním, takže si povíme jak vyhledávat, a v neposlední řadě si řekneme na čem se tam nedá ušetřit a varianty obchodů jako ebay.



Těším se odpoledne!

Jak jsem se zbavila depresí

9. října 2013 v 15:51 | Bonnie Galactic
Deprese. Kdo zná můj blog a tak trochu i mě, tak ví, čím jsem si procházela. Píšu ho do roku 2006, což je úctyhodnejch 7 let. Jestli ten článek skončí tak jak jsem si představovala, nebo se vyvine v nějakou nesmyslnou blbost, na to příjdete sami. Každopádně lituju, těch několika let mýho krátkýho života, který jsem promarnila. Který jsem ztrácela čas ježedním do školy a brečením pod peřinou.

Před 7 lety mi bylo třináct a když si přečtete mých prvních pět postů, bude vám ze mě zle. Puberťačka, už tenkrát s počínajícíma depresema, pocitem, že život stojí za prd, ímo. A to jsem vlastně ani netušila, co to život je. Spolužáci mě nenáviděli, já nenáviděla je. Byla jsem ta poslední v týmu na tělocviku (vlastně ne, byla jsem předposlední, za mnou byla ta tlustá holka, kterou při vybice trefil každej), vždycky poslední ve frontě na oběd a sama u stolu. Přesto jsem se klukům docela líbila, nebyla jsem úplně ošklivá, blondýnka a narostly mi brzo prsa, nenechala jsem se ohrabávat (díky čemuž jsem byla píča, čůza a šlapka, whatever), takže jsem pro ně byla velká neznámá.

Byla jsem ta z vedlejší vesnice. Do školy jsem dojížděla a bože! My měli domácí zvířata, hrůza co? A takhle nějak to začalo. O jednom ubrečeným silvestrovským večeru jsem založila tenhle blog a těšila se na střední až vypadnu od těch všech idiotů. Navíc mě nikdo nebránil, protože jsem za to mohla já, že jsem se s nima nechtěla bavit (bavit? Ovšem, nechat se za svetr vláčet po chodbě, zamykat na klučičích záchodech nebo chodit domů promrzlá až na kost protože mě hodinu drželi pod sněhem a autobus jel až za další dvě, to je sranda!). A učitelé je podporovali. A tak jsem chtěla jít na školu co nejdál. Abych tu vesnici už nikdy nemusela vidět. Nakonec jsem skončila jen o pár kilometrů dál na hotelovce, což asi taky někteří víte. Novej začátek. Ne, nebudu vás klamat. Jestli si myslíte, že tim, že změníte lidi, kterýma se obklopujete, školu, místo i třeba jídlo, kulturu... Nikdy nezačne nic znova.

Jsem jiná

11. července 2013 v 9:25 | Bonnie Galactic
Já nevím co se to děje, jestli je to únavou, nebo se něčeho bojím. Pořád mě někdo do něčeho tlačí a já bych měla dělat něco jiného. Nechce se mi, nemám na to náladu, jsem bez života a chuti cokoliv dělat. Jediné co mě z tohohle pocitu vytrhuje je jakési sebezapření a před ostatními se snažím nedávat to najevo....

Chtěla bych natočit videolog o ebay a mých nákupech tam. Zatím jsem si neudělala ani minutku času. 30% prázdnin v prdeli a já si ani neodpočinula. Dochází mi síla. Teď běžim na autoškolu příští tejden bych prej měla dělat zkoušky. Takže mu dneska oznámím, že až jindy protože jsem ještě nestihla otevřít ani tu proklatou knížku... Měla bych vypadnout. Přespat sama na zahradě asi. Jenže tam jezděj vlaky. Vždy, když konečně nemusím mít nastavený budík na vstávání, tak jezdí popeláří. Asi mě nikdo nechce nechat spát.

Běžim na tu autoškolu.

Chcete vidět fotky s Helenou? :)

Testy, testy, testy

10. června 2013 v 17:49 | Bonnie Galactic
Tak jsem tu zas, z ranní zkoušky jsem měla za 1! :) Učitel mě ani nenechal domluvit jen mi v půce věty (asi po pěti minutách) řekl: Index. Tak jsem na něj chvíli čuměla, než mi došlo co chce. No konečně se moje reverse myšlení vrátilo na původní hodnotu a měla jsem ze svého výkonu radost! A tak se teď učím na další část zkoušky z Elektroniky, číslicové bloky, dost nezáživné téma i pro absolutní fajnšmejkry, co naplat, je to tam. Když se to zvládnu naučit do večera, tak na tu další část půjdu zítra a na tu poslední v pátek. Když ne, dám si obě půlky v pátek a pak pofrčím na VOTVÍRÁK. No tak to máme zítřek. Ve středu pak píšu funkce z matiky, ve čtvrtek pak rovnice z matematického semináře. Bude to sranda, protože jestli jedno z toho nedám, tak píšu souhrnej test a to proboha, to nechce nikdo.

Ale tak já už se tolik nebojím, to nejhorší mám za sebou. Vlastně za dva týdny ještě souhrnej test z Elektrotechniky v IT, páč jsem byla hloupá a nezvládla napsat testy během roku. Toho se bojím nejvíc, zase na to mám nejvíc času. No a pak bude třeba čas na focení! :)

BTW: není tady někdo z Písku a okolí?
Ad1 Hledám nový xichty na focení
Ad2 Hledám brigádu :)


Foto z prvních jarních dnů, moje oblíbená bunda, svetr i boty, škoda jen, že tim kompaktem neni tolik vidět, co mám vlastně na sobě :(

Edit: Po víkendu bych měla mít fialový nebo růžový vlásky! Samozřejmě pastelový!

Reverse mood

8. června 2013 v 15:12 | Bonnie Galactic
Slíbené pokračování na předchozí článek. Nedokončila jsem totiž myšlenku o tom, jak se chovám divně. Začalo to naleznutým foťákem, ze kterého jsem ani nevěděla jestli mám mít radost. Potom můj život pokračoval. Nastala prokrastinace, o které jste si mohli přečíst v týdnu a já vám to s tím foťákem nějak zapomněla říct. Neva, už jsem to napravila. A teď je na čase dopovyprávět to, co jsme načala.

Druhý den po mém prokrastinování jsem zjistila, že mě z toho Managementu ten předtermín nenechá, že musím vážně udělat seminárku. Tak jsem se naštvala a ještě o hodině jí namlátila. Druhý den jsem jí odevzdala (radši ještě přestávku před hodinou na které měl být předtermín č.2.) a vše bylo v pořádku. Nastala chvíle zvaná: Tas otázku a uvidíme co dokážeš aniž by ses učila. Otázka č.21 - Delegování. Paráda! Semestr ukončen za 2, index prosím, hotovo! Radost? Hovno! Klepala jsem se z předchozí hodiny.


Totiž ještě hodinu předtím jsem ale měla předtermín z Elektrotechniky, kde jsem se sice tvářila statečně, ale pak to bylo znát i na hlase. No, slečno máte za tři, jsem zvědav na tu druhou půlku příští týden. Radost? No však víte, že nic.

Hodinu pauza, opakování angličtiny. Radši jsem si zopákla i gramatiku, slovíčka by ale měly na zkoušku stačit. Nestačila, ale gramatika to dohnala. Angličtina za 3, index, hotovo. Radost? Ani ne. Na týhle škole anglicky totiž spíš zapomenete...

No a tím to neskončilo. Já blbka si totiž domluvila první jízdy právě na tenhle vražednej den. Takže v momentě, kdy můj mozek byl úplně off, žaludek ač práznej si ani nezvpomněl a nohy mě sotva drželi, jsem měla sednout za volant a nezbořit auto. Asi mi to bylo líto, takže až na dva takový downhilly to docela šlo. Na začátku jsem instruktora sice výrazně upozornila, že na silnici mě dnes nedostane, nakonec jsem se odvezla až domů a zaparkovala. Nechtělo se mi to věřit, ale dokonce i přesně na prostředek mezi čáry. Dvakrát jsme se málem podělala na křižovatce a při objíždění cyklisty, potom ještě jednou když jsem zařadila místo dvojky čtyřku a auto se nějak moc rozjelo, nakonec to dopadlo všechno na výsost dobře. Klepala jsem se jak zmrzlej ratlík. Takovejhle útok na mojí psychiku, to už nikdy nechci. Doufám, že při příštích jízdách nebude pršet nebo tak něco, protože i ty tři pedály mi bohatě stačí! Nadruhou stranu mi to šlo asi dobře (což nikdo nepřiznal), protože na začátku mi bylo oznámeno, že na silnici pouze v případě, že mi to příjde dobře. Buď zde platí: Hoď ho do vody, on se to líp naučí, anebo nevím co.

Pak taky nesmím zapomenout, že jsem ve středu napsala Derivace (snad úspěšně) a odevzdala kalkulačku v PHP, dostala jsem za dva, protože jsem měla rýmu a učitelka se ke mě bála přiblížit na meně jak pět metrů, takže mi nedávala ty doplňkový otázky. Trochu mě to mrzelo, algoritmy jsem měla za 1.

Odpoledne ale bylo ještě mizernější, byla jsem bezduchá a bezcharakteru, myslela jsem si že mi pomůže čajovna a voňavoučká černá vanilka, Král Krysa, avšak ani to se nekonalo.

Milí čtenáři, mám na vás však jednu otázku, co to kurva znamená, když někdo napíše do komentáře: Pohonil jsem?

Už i this made my day jsem pochopila...


Vaše VYSOKOŠKOLAČKA!

PS: Dnes ráno se s námi rozloučila moje milá malá potkanka Nikky. Dožila se skoro tří let, což je neuvěřitelné a krásné, zvláště po mrtvičce. Potkaní instinkt jí donutil dojít si lehnout do domečku, ve kterém už měsíce nespala, ale první rok života v něm strávila se svou starší kamarádkou Miou. Tak se zase sešly v potkaním ráji. (A až teď je mi z toho smutno...)

To je ale divnej život....

8. června 2013 v 14:47 | Bonnie Galactic
...Jsem nějaká mimo. Celej můj organismus reaguje přesně obráceně než by měl. Říkala jsem vám už, že mi funguje foťák? Nechápu jak je to možné, ale místo abych měla radost, tak jsem běhala po bytě, měla zrychlenej dech, klepaly se mi ruce a nevěděla jsem jak jsem mohla bejt tak pitomá a žít téměř půl roku bez foťáku. A zrovna v momentě, kdy už jsou prachy na novej foťák. A tak přišla první otázka: Co teď? Mám koupit ten novej, když už to mám skoro v kapse? A nebo ještě šetřit a koupit pak rovnou fullframe? (tedy asi nikon D600 znamená to ale ještě jednou tolik peněz. Zase je to FF.) A nebo ty peníze použít na něco jinýho? Najednou jsem prostě úplně mimo. V tu chvíli mě napadla otázka číslo dvě: "A co řeknu lidem!?"

Já vám vlastně nevysvětlila co se stalo. Prostě jsem se chystala na fotoworkshop a přemýšlěla, které věci za kolik prodám. A v tom jsem našla "umřelý" canon i s tou prokletou padesátkou. A tak si říkám: prodat na aukru na díly a nebo rovnou vyhodit?... A pak vás napadne myšlenka, že to přece nemůžete vyhodit aniž by jste ještě jednou nezkusili, jestli to opravdu jde. tak tam dám seťák, kterej měl jít do šrotu společně s foťákem (divim se že ještě zaostří :D) a najednou se foťák odblokoval a spustil! Tak jsem na něj nasadila zpět padesátku a ta se taky odblokovala a pustila!

Jediné vysvětlení, které mě napadlo: Foťák měl pojistku, která fungovala tak, že držela přístroj absolutně vypnutý, aby nespáchal sebevraždu pokud se stane něco takového, jako zaseklá clona. Dokud na něm byla 50, tak prostě stagnoval. V momentě vyměnění objektivu, který neměl zaseklou clonu se odehrálo přesně to, že se pojistka povolila, spadla závěrka a foťák naskočil. Neuvěřitelně věřitelné. Prostě to tak musí být jiná možnost mě nenapadá. Po nasazení 50 byl schopen odclonit a vše šlape jako předtím.

A co jsem řekla lidem? No popravdě, že foťák funguje. A všichni mi poslali minimálně gif s facepalmem nebo se mi slušně vysmáli. Joo děkuju!

Ale víte, ta poslední, třetí a nejhorší situace je právě tahle: Celýho půlroku najednou přemejšlíte jinak. Říkáte si: jo, odteď budu fotit jinak! Nenechám si s***t na hlavu od holek, co se chtěj cejtit jako modelky. Prostě bude všechno podle mě a jen podle mě. A taky budu fotit jinak. Prostě nová identita, novej styl. Prostě JÁ. Jenže pak ten foťák začně fungovat a vaše představy padnou, protože zůstanete v těch zajetejch kolejích. A to chce něco změnit!


Mám vám ještě dost co říct, ale to už by jste nečetli tak čekejte pokračování funkce mého reverse organismu... Odpoledne.

Už zase, prokrastinace...

4. června 2013 v 20:24 | Bonnie Galactic
Ač jsem byla plná elánu do učení, tak to najednou prostě přešlo. Nastal jakejsi pád, najednou mám záchvat tvořivosti (neměla jsem ho tak rok, možná dva). Najednou mám chuť psát, malovat, fotit, vařit, péct, kuchtit, být foodie, být fashion bloger, být nejlepší hráč v CS....

Nechápu to. Odpoledne jsem se spolehlivě naučila několik A4 a najednou můj mozek zastávkoval. Naučila jsem se derivovat. Naučila jsem se co je to měnič, co je to usměrňovač, nebo jak funguje násobič (První půlperioda nabíjí kondenzáror paralelně a druhá jej sériově vybíjí, což znamená, že na výstupu bude 2násobek napětí než na vstupu s každým párem Kondenzátorů a diod). Nebudu vás zatěžovat těmahle myšlenkama, vpodstatě pro nelajka je to jednoduchý a logický. A najednou přišel management. Předmět, ze kterého jsem maturovala za 1, který mi nikdy nedělal problémy. Předmět, o kterém si mnoho učitelů myslí, že manažerem se dá člověk naučit. A najednou to je management, ale úplně jiný. Najednou to neni 8P, ale teambuilding, komunikace, kooperace, vedení lidí, charisma manažera, time management... A mě to hrozně vytáčí se něco takovýho učit. Neuvěřitelný! Vzpomínám na našeho učitele na střední a říkám si, jak dobře nás to učil.

Díky bohu nám odpadla jedna zkouška, bohužel si všichni učitelé vymysleli, že zkoušky si prostě uděláme v prvním týdnu všechny. Žádný jiný termín! A tak tu skáču od papíru k papíru a snažím se vymyslet, jak to vlastně udělám, aby mi to vyšlo. Nepočítaje to, že jeden předmět nemám ani dokončený, protože jsem ho nezvládla.

A najednou se moje mysl vrací zase k managementu. Naposled mi řekla, že mám všechno hotové, že můžu ke zkoušce. Jenže taky řekla, kdo všechno nesplní, tak ke zkoušce nemůže. A já najednou onemocněla a přesáhla 30% absence. Takže se učím na zítřejší předtermín s ještě větším odporem, protože ani nevím, jestli mě k němu pustí, nebo budu muset vážně nejdřív udělat tu proklatou seminárku, na kterou nemám vůbec čas....

A tak v záchvatu tvořivosti jsem stvořila baby pink ombre vlasy a pár self-centered fotek. Ale hlavně jsou ty fotky strašně SWAG.







Zdraví Vaše KŘIVOZUBKA.

LOVE LUST FAITH + DREAM ode dneška v prodeji!

21. května 2013 v 9:31 | Bonnie Galactic
Ano, je to tu, nová desta Thirty seconds to mars je odedneška v prodeji, seženete ji velmi snadno a stojí kolem 350-400 Kč. V předprodeji byla sice za 200, ale mě se nechtělo čekat pak několik týndů, než by přišla. Seženete ji velmi snadno, dnes se jdu zeptat u nás do musicu, jestli mi jí můžou objednat :). Také jsem si jí nepředobjednala proto, že jsem si kdysi předobědnala CD+DVD evanescence a poměsících tahanic s popronem mi nepřišlo nic (leda bych si zaplatila plnou cenu, která bývá nasazena po vydání desky po předprodejní ceně + další poštovné, protože jsem si objednávala vícero desek a ty mi přišly kromě té jedné se slibem, že to pak dopošlou).




Mimochdem Mars dali na své vevo i dvě nová videa, kde si můžeme poslechnout ještě dvě písničky z desky. Nemá cenu se rozepisovat o tom co deska obsahuje nebo jaká je. Pro mě to sice nejsou staří mars, ale jsou ještě lepší, stárnou se mnou. Dneska kdyby vydali desku jako je ta na které najdete welcome to the universe nebo buddha for mary, nikdy bych je neposlouchala. Je to každého věc a názor si na ně udělejte sami, jak jsem řekla. Stárnu s nimi a oni se mnou. A to mi vyhovuje.

Dvacet - první den co je mi CET

5. května 2013 v 9:37 | Bonnie Galactic
Jsem trošku mrzutá protože prostě už mi není náct, nemůžu se vymlouvat na blbosti který dělám, cejtim se nějak zodpovědnější. Měla jsem normálně krizi. Co bude ve třiceti? To ani nechci vidět. Včera mi ale udělali radost naši, rozhodli se že mě přijedou navštivit (máme to asi 70km) a že si zajdeme na oběd, výběr že prej na mě. Tak jsem vybírala z řecké, indické a nebo klasiku. Nakonec jsem vybrala indickou, už jen proto, že jsem tam nikdy nebyla. Bylo hrozně těžké si vybrat, spoustu druhů koření máme a tak ho i známe, ale my chtěly vědět, jak to jídlo chutná doopravdy od indů. A tak jsme si dali každej nějakej mix masa a brácha kuře v jogurtu (to je indická delikatesa na kterou by se nemělo zapomínat). Já měla kuřecí mix, kde byly 3 druhy koření. Curry, Wasabi a třetí nevím, nejspíš nějaký druh másaly. Jídlo bylo krásně barevné jak ten jejich festival, což mě nejdříve trochu vyděsilo, ale bylo to výborné. Fotku nemám protože jsme na to v zápalu euforie zapomněli, ale příště určitě bude, protože indická restaurace bude můj druhý domov. Nezoufejte, najdete ji v Písku, Táboře, Prachaticích (zde je vyhlášená široko daleko) a mám dojem i v Blatné. Prostě Gastrozážitek.

A jelikož masa bylo dost (táta měl 300g různého masa - mleté, skopové, kuřecí a vepřové), byli jsme neuvěřitelně přejedení.

Ano teď se dostáváme k bodu: co moje dieta?

Byla jsem docela vděčná, že jsem ráno dala ty dva kilometry, ale samozřejmě jsem si vybrala jídlo ze seznamu Tandoori u kterého v popisu bylo, že je dělané bez trochy oleje. A ano bylo totiž dělané na špízech, takže jen maso a koření. Přílohu jsem měla rýži s hráškem, která taky nikomu neuškodí. Takže i když jsem to přehnala s množstvím, nějakou tu hodnotu jsem tomu nechala a navíc jsem až do večera neměla vůbec hlad, tak jsem si dala akorát vlákninu v mlíce :)

Zbytek dne jsem strávila hraním Max Payne 2 a teď to jdu dohrát, protože mě to tak chytlo, že mi ani nevadí, když občas umřu a musim to hrát znova :D A večer jsme šli pod barák na hokej protože nám tu nejde televize (jde nám jenom multiplex s primou cool a novou a primou family a barandovem :D) dali si pivo, tequillu rose, které jsme se vysmáli, že je to jak aviváž a chutí jak milkshake z mekáče a že to si dám radši ten shake. Chvíli koukali na box a šli do hajan. A dneska ráno jsem nebyla běhat, asi půjdu až večer, včera totiž přišla šílená bouřka a moje trasa je zas jedno velké bahno. Musim si najít jinou, jen nevim kde, aby to nebyl asfalt :(


Od mamky jsem dostala novou mističku na vločky, hned jsem ji využila pro svou dokonalou snídani: Ovesné vločky v mléce povařené s jahodama a medem. Ty jahody když s tim chvilku vaříte tak je to úplná bomba. No a mám k tomu i hrneček a od NĚJ jsem dostala parfém od van Cleef & Arpels, ještě si na něj zvykám, něco mi na něm děsně vadí a voní zároveň. Jestli to nepřejde sháním kupce :D No a dva krásný dřevěný tunely :)

+hromádku ručně dělanejch dřevěnejch plugů a tunelů, který mám na výrobu - budu do nich gravírovat patvary a malovat na ně obrázky.

Dneska jsem se rozjela, mějte se krásně a skládejte básně :)

Návrh tetování

3. května 2013 v 18:18 | Bonnie Galactic
Je to jen návrh v PC, chci si to ještě překreslit v ruce, ale takhle nějak by tomohlo vypada.t Jen přemýšlím, jestli do toho rámečku nedat ještě něco jiného, než jelena... Jenže nevím co, mám k nim takovej dobrej vztah.. Možná srnec by byl lepší.. A nebo kočku! takovou to v košili s motýlkem a sakem :D:D No, budu ještě přemýšlet, ale jako návrh se mi to líbí.

Mrzutost

3. května 2013 v 6:53 | Bonnie Galactic
Achjo. Člověk nemůže jít běhat, protože prší... Co s tím? Nemám věci na to, abych běhala v dešti nebo i kdyby nepršelo, v mokrý lesní cestě, ani nevím jestli to ty boty zvládnou. Chtělo by to tyhle dny nahradit něčím jiným podobně uvolňujícím, aerobním, zahřívacím. Což se ale blbě dělá, když bydlíte v paneláku, nemůžete ani skákat přes švihadlo. A už vůbec né v šest ráno. Chodím běhat v legýnách a mikině, protože bundu ve které bych mohla běhat ještě nemám. Než bych doběhla domů byla bych totálně prochcaná a pak bych asi i hůř stíhala školu a tak. Navíc běhám prašnou cestou, která se v tuto chvíli stává tím nejhnusnějším, nejblátivějším hnusem :D

Obrázek po dlouhé době není můj ale byl nalezen kdesi v hloubi internetu.

30seconds to MARS - nový videoklip

21. dubna 2013 v 7:24 | Bonnie Galactic
Většinou o hudbě na blogu nemluvím, ale nemůžu nikoho nechat, aby o tohle přišel. 30 seconds to mars konečně vydávaj další desku a už vydali první singl s úžasným videoklipem, Bartholomew Cubbins je skvělej režisér a umí si s tim dokonale pohrát. Kdo neví kdo je Bartholomew bude velmi překvapen až to zjistí. Ve videoklipu se objevuje Dita von Teese, McKayla nebo Ashley Smith. Pokud si vybavujete Hurricane, pak klip je v dost podobném stylu a pokud se vám líbila kamera a střih pak se vám musí líbit i klip nový, protože středová kompozice a důraz na propojení hudby s pohybem je tu až neuvěřitelně dokonalý. Bartholomew dělá z videoklipů krátké filmy. A Jaredovo podivínství se najde i tu. Jako v Hurricane to byly prvky BDSM, tak i tady se najdou drobnosti, jako plynové masky, zapálený pentagram, nebo krásná Dita von Teese jako kovbojka v růžovém těsném korzetu s bičíkem. Anebo tančící opravdu kurpulentní žena ve spodním prádle (nebojte, až tolik vám to vadit nebude). Co se týče hudební stránky písničky, poprvé se mi nelíbila, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že si jí broukám. Tak jsem si jí šla pustit znova a ano. Líbí se mi, neuvěřitelně. Velice zvláštní je nový doprovod v podobě trubek, který očekávám že se ponese celým albem, jak je u 30s2m zvykem i album je jeden příběh, to minulé spojovalo pád s nadějí a vzestupem. To jste museli postřehnout i bez textů, jen co se týče hudby. Je to prostě dílo, nové album si pravděpodobně koupím jak výjde.

Můžete si z toho dělat prču, ale já si opravduju kupuji alba kapel, které si to zaslouží. A pak jim jezdim na koncerty.

Přeju příjemnou zábavu. Mimochodem u videa je upozornění, že pravděpodobně může způsobit epileptický záchvat.



A ano, vím že už je to tři dny co vyšlo, ale jak jsem řekla, o hudbě většinou nepíšu, jenže jsem si nemohla pomoct a musela vám to říct, alespoň opožděně.

Today's log

26. března 2013 v 21:08 | Bonnie Galactic


Fotky jsou tu hlavně kvůli úlovkům. Jelikož zastávám, že obléci se dá i levně, tak klobouček je z terranovy za 80Kč. pecka, po třech letech jsem našla klobouk, kterej mi sluší a ještě pořád sněží, tak nemám mokrý vlasy po pěti minutách venku.

Na uchu mi visí ear cuff s kříži, můj dream, který předevčírem přišel, cena 20Kč.
Košile je secondhandová šifonová, studs jsou udělané ale mnou, protože mi přišla fádní. Balíček asi 50 studs stojí 20-40Kč na ebay. No a jelikož miluju borůvky, brusinky a limetky, tak chci postupně ochutnat všechny tyhle redbully. Jsou moooc dobrý.

Posledním mým úlovkem jsou tyhle botky, které mi připomínají kombinaci derby a creepers shoes, mají krásnou barvu a na noze jsou super, snad nebudou hned zašpiněný, musim odolat a počkat na sluníčko a až uschnou všechy jarní louže. To bude doba! Stály 250, a jelikož jsem šla vrátit hodinky (ošoupal se zlatý pásek, to se mi fakt nelíbí), tak jsem si mohla vybrat něco jiného. Tak jsem si nakoupila :D Hodinky mám jiné, tittoni po babičce, tak už je vlastně ani nepotřebuji.

Mějte se krásně!

Fotografický absťák

24. března 2013 v 21:14 | Bonnie Galactic
Je to pár tejdnů, možná měsíců, co jsem přišla o miláška. No a tak si léčím rány běháním se zenitem.

První akce byla úspěšná na 100%. Zenity mám dva a tak jsem náhodně vybrala jeden s doměnkou, že v jednom je film barevný a v druhém černobílý. Jak jsem si běhala po městě, fotila racky (ach jak já je miluju), sněženky a vůbec to první slunečné počasí, tak jsem měla takovej divnej pocit, že 20 snímků už jsem určitě udělala a že pokud tam film byl, tak že jich tam taky muselo bejt hromada. No. Taky že jo. film tam dávno vůbec nebyl. Ale šlo o to, že jsem si zafotila, že výsledek neuvidím, to přece neva.

Druhá akce byla úspěšnější, procentuelní hodnocení uvidím cca za tři dny, zítra nechám vyvolat film. Jen se obávám, že se mi ta sranda s kinofilmem trochu prodraží. Ale ty fotky jsou stejně hezčí!

A třetí akce spočívala v konečném pochopení expozimetru. Hurá!! Jen nechápu co to mám zase za verzi zenita, když na všech videích a fotkách mají všichni ISO 200 a jen já zas musim mít něco extra a mám na foťáku 250…

Dneska mi odešel notebook, tak jsem ho zase spravila, nevím jak ale mám ze sebe radost. Ještě složit ten vypranej mobil, abych věděla, jestli už vážně nebude lepší hodit ho do sběru...

Mimochodem to na obrázku neni sračka jak by se mohlo znát ale moje nejoblíbenější snídaně amerického typu. Tousťák s burákovým máslem a domácí blumovou marmeládou. MŇAM.

Show must go on!

13. března 2013 v 19:47 | Bonnie Galactic
Jak to vypadá, když se rozhodnete neproležet prázdniny u PC? Nááádherně!

BF si vzal dovolenou a tak jsem spala do 11 a pak mě vždycky čekal na stole jakýsi brunch... V úterý výlet do výšin Píseckých hor na Jarník. Od baráku asi 8km, no to tak moc zase neni. Ale po té dlouhé chmurné zimě, kdy se člověk moc nenaběhá... Takže mě tři dny bolely nohy. jenže to by nebylo ono, aby v sekáčích nebyly akce. Takže jsme byli s Kikinkou oběhat město, kde jsme zase vybraly všechno co by se mohlo komukoliv hodit (hlavně aby to neměl nikdo jinej) a pak se to opakovalo ve čtvrtek odpoledne kdy jsme letěly na akci vše za 10. Praskla mi tyč na ramínka ve skříni :D

Myslím že ten nádhernej den bylo právě pondělí, kdy bylo první teplé sluníčko a lavičky byly rozpálené doběla. Asi tři hodiny jsme na nich seděly a hřály se...

No a tak to plynulo tak nějak každej den, slunce, odpočinek, relax, ale ne flákání se. Taky jsem zas začala číst. Proč? Protože 42!

V pátek a v sobotu jsem navštívila německý Hannover... Sakra, jak je to jižní německo nádherný!! Na severu je to jak ve strakonicicích s prahou dohromady. Jen s tim rozdílem, že tam třídej odpad... Ale byli jsme tam s VOŠkou, půl autobusu učitelů se kterýma je dost prdel, půl autobusu studentů, já se hned přiřadila ke třeťákům, a málem mi praskla bránice smíchy. Mimochodem abych to ujasnila. Chodim na průmku obor IT, takže je asi jasný, jakej humor tam máme. Večer se chlastalo u pátýho elementu a nikdo ani neudtal... Autobus studentů IT poznáte, že při přejezdu hranic každej chytá síť a maily. První den tedy procházka po docela "ujdeto" Hannoveru, hromada muffinu, kafe ze stárbaxu, kafe, kakao z lidlu, Kozlík, wellnes, víno, chinzano, pátej element, před půlnocí subway pod hotelem [v něm pokec s němcem, co konečně viděl ženskou (němky totiž nevypadaj moc přitažlivě, alespoň ne na severu, zato se umí oblíkat, nakopala bych češky doprdele)], spánek, těžký vstávání a jetu sobota! A dostávám se k cíli cesty a tím je CeBit! Největší IT veletrh v Evropě. Orgasmus v podobě mobilů, tabletů, pc, elektroaut, ssd disků, softwaru, Intelu, scannerů knih, scannerů kinofilmů, mistrovství světa ve starcraftu, Ohromná místnost kde všichni hráli LOL, kde si každej prostě ukojil svou potřebu, jen já nic. Google s google glasses nikde!!! No nic, asi počkám, až si je koupim... Měla jsem první telefon s androidem, budu mít i první chytrý brejle.

No a pak jsme málem umřeli hlady, a pak jsme jeli dom.
V neděli jsem málem mooc dlouho spala, naštěstí jsem měla domluvené focení, tentokrát jsem si ale vyměnila roli, stala jsem se obětí objektivu. Kupodivu mi to moc nevadilo, jen chvíli, byla tam zima :D Fotka na konci.

A včera jsme byly na kafi a pak to kafe vyplavat, a to bylo tak super! :) Tak co zejtra? Jdu pro helmu na brusle :)









MĚJTE SE!!!

Vánoce - nevíce co s dárkama?

14. prosince 2012 v 21:05 | Barbara Von Gattermayer
Ahoj, zdravím
Tak v první řadě musm poznamenat, že já balila dárky vždycky blbě, a dělá to tak většina lidí. Když balím krabičku, tak pak když potřebuju zabalit strany (do toho tvaru jakoby obálky), tak mi to nikdy nejde, papír se trhá, utíká, je moc dlouhý, krátký, ohybá se všude možně a nejde mi udělat přesný roh. Protože ho ohybám ze shora dolu a zdola nahoru. Ale co to zkusit z prava doleva a naopak? Určitě mě pochopíte až uvidíte následující návod na několik možností jak zabalit dárek.
Takže víme základní věc, a to jak zabalit krabičku. Co nejde zabalit hezky jako krabička, dejte do tašek, nebo kupte krabičku, a nebo vám prostě odpustí, že to nevypadá tak krásně. Co ale ještě potřebujete vědět, jsou trendy.
Přece by jste nikomu nedali dárek zabalený v papíře jako z dob krále klacka. Letos se nosí jednoduché vzory nebo jednobarevné papíry. Ne, omlouvám se. Jednobarevné hnědé, černé nebo bílé papíry. Hnedle si to úkážeme :) Taky si pořiďte, nebo vytiskněte sadu hezkých visaček, Je to lepší, a i hezčí než to pleskat na ten krásný papír.
No a nezapomeňte na mašle. Jo. Ale zapomeňte na ty plastový hrůzy co maj na každým rohu za 5 Kč a je to stříbrný, metalicky červený, metalicky modrý, metalicky zelený,.... A ještě v absolutně se nehodících barvách. Dostanete to od babičky, tak toho budete mít pokrk. Není nad látkové mašle, a věřte, že sice nejsou tak levné jako plastové, ale ani ne tak moc drahé aby to nešlo, a že obdarovaný bude potěšen, na 99% si mašli schová a jako se to dělá s taštičkami, příští rok, do ní zabalí dárek někomu jinému (pokud ji nebude nosit ve vlasech). A nebo si pořiďte barevný lepící pásky, s nima je taky sranda a vypadá to zajímavě, už není tak těžké je sehnat, já je kupovala u vietnamců. A ještě jedna věc. V IKEA mají teď nádherné balící papíry (a úžasné ozdoby na stromeček :) ). Koukněte. Sice je dražší, ale já mám ten notový za 69 a je ho tam horzně moc a je pěkně pevný. A co víc, dá se otočit a použít i obráceně, jako hnědý papír. Takže 2 v 1.

Stačí bílá pastelka! :)

Návod na taštičku najdete na každém rohu internetu.
Co školní tabule? :)
Buďte trochu romantici.
Na tom není nic složitého, nakreslíte si čtverec a z jeho stran rovnostrané trojúhelníky, procvakávačkou udělejte dirky a vše je hotovo!

Free printable na tento papír najdete zde.
Na tomto papíře jsou nalepené barevné štítky, které seženete snad v každém papírnictví.
Tak snad jste pochytili trochu inspirace, a nebudou vaše dárečky tak nudné jako každý rok. Já balila dárky sobě i přítelovi a za chvilku to bylo hotový! :) I se všema serepetičkama. Ten hnědý papír mají zaručeně v tescu, je tam sice okolo 50Kč, za to je ho pořádná role, což se vyplatí.
Další věc, je to i mezi fotkami, je že si můžete něco jednoduššího vytisknout doma. Buď dáte do tiskárny barevný papír, a nebo ustřihnete ten hnědý ve formátu A4, a nebo klasický bílý. A pak stačí najít na internetu tisknutelný vzory volně. Hledejte pod hesly Free, Printable, Wrapping paper, wrap apod. Já sama jsem si vytiskla dva vzory od minieco a dopadlo to asi takhle:
Papír vypadá moc dobře, podruhé jsem si i zvýšila jas a snížila kontrast tisku, takže mě to stálo jen malinko barvy a nevadí ani když tisknete na nejúspornější tisk. Do formátu A4 se vejdou dvě cédéčka úplně krásně a nebo pořádně srolované tričko. Jen pro představu. Radši si zkuste ale zabalit věc dřív, než to vytisknete ;)

A o Vánocích nezapomeňte na horkou čokoládu!
Snad jsem vás dostatečně inspirovala :)
 
 

Reklama