O náhodách, které se staly před patnácti lety

31. května 2014 v 12:27 | Bonnie Galactic |  Deník
Když jsem se v patnácti rozhodovala, co dál dělat, barvičky byly jasná volba... Ok, tenhle trik z pána pařmenů už asi dávno vyprchal, ale tenhle příběh bude o náhodě.

Na střední jsem měla každej den pocit, že ze mě nic nebude, kdo by taky měl, euroškola. Mám dojem, že půlka třídy pořád nemá práci a ta druhá studuje, ale to přeháním, vím že to tak úplně není, ale nedivila bych se, to jméno je jak sprostý slovo. Dobře, přežila jsem tam ty 4 roky, úspěšně tam odmaturovala, jako skoro 100% z nás, a prostě jsem netušila, jestli vůbec ze mě něco bude. Jestli neskončím jako servírka, protože tu práci zaboha nenávidím! Jako servírka bych mohla dělat jen ve svém vlastním podniku, protože tam by chodili lidi, kteří tam patří, kteří mě znají a kteří mají úctu k tomu, že je někdo ochotně obskakuje (jak idealistická představa v tomhle světě, já vím). Ne jako: "Já platím, tak drž hubu a dělej kafe." Prostě ne. Na nějakou školu mě vzali až v září. A až dnes si říkám, jaká souhra neuvěřitelných náhod mě dovedla až sem. To, že jsem si vybrala euro, to nebyla náhoda, ale to, že jsem schytala pana Š. na ekonomii, který mi dal ve třeťáku bůra (jen proto, že máš Báro na víc, tak aby ses víc snažila), a díky kterýmu mě nechtěli na žádné vysoké, protože se všude bralo průměrem, to za náhodu považuji. Protože mě pak zbyly jen dvě školy, opět mé rozhodnutí pro VOŠ v Písku. Důvod proč jsem nepokračovala v mém eko-hotelovém vzdělání byl ten, že to prostě dělat nechci a chtěla jsem mít větší šanci získat práci, všichni se mě pořád ptáte, tak tady to máte. Dělat v bance za stolkem je stejně pitomej stereotyp jako ta servírka. Jaká náhoda byla, že mi nevyšla praxe v jedné firmě v Praze, bůhví co by bylo, ale rozhodně ne, to co je teď. Během těch dvou let, byly dny, kdy jsem měla pocit, že mě kódování nebaví, že si radši založím tu americkou snídaňovou kavárnu s koláčema. Pár dní se mi podařilo na učení úplně kašlat. Jenže pak zase přišlo něco, co mi dalo pocit, že to co dělám teď je vlastně nádherný. Když si napíšete kód, který nefunguje a vy hledáte tu chybu a najednou jí najdete, ten pocit je nádhernej. Když vám ten web roste pod rukama, je to jak vaše dítě. Lepší pocit, než čerstvě upečenej koláč. A když uděláte grafiku, která se i vám samotným líbí.. Víte, grafik je taky umělec. To není jen naházet někam nějaký rámečky. Grafik je umělec s logikou. A najednou ta náhoda, která mě odvedla od prahy, mi dala šanci. Takovou šanci, že jsem ještě před týdnem nevěděla, jestli budu pokládat internet, programovat routery, nebo dělat v reklamce. A najednou přišla druhá náhoda, která má ještě hlubší význam. Jak velká byla náhoda, že moje máma má práci jakou má, a že jí kdysi přišel email o fotoworkshopech, a že na mě zbyl pokoj s Luckou, a že jsme prokecaly celou noc a stala se mou skvělou kamarádkou a nezapomněla mě pochválit a hlavně na mě nezapomněla, když její kamarád hledal nového "kolegu".


A já mám teď dvě úžasné nabídky, o kterých by mě před týdnem nenapadlo ani snít! Jak krásný efekt motýlých křídel, že?





Kontrolní otázka k diskuzi: Jaká je asi náhoda, že se moje máma poznala s mým tátou, který mě naučil programovat a přivedlo mě to na cestu k téhle škole a práci?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarinka | Web | 31. května 2014 v 13:05 | Reagovat

Zaujímavé :) Krásny blog :)

2 Cleo | Web | 31. května 2014 v 13:22 | Reagovat

Náhody neexistují. Všechno je to buď promyšlený plán vesmíru nebo někoho z nás. Nejčastěji je to sloučenina rozhodnutí různých lidí. :)

3 RealistOnTheRainbow | Web | 31. května 2014 v 14:03 | Reagovat

Na náhody nevěřím, ale je pravda, ze se ti to moc pěkně propojilo.hodně štěstí!

4 Bonnie Galactic | E-mail | Web | 31. května 2014 v 16:38 | Reagovat

[2]: [3]: Hloupost. Chápu, že věříte na osud. Ale osud, je jen výsledek naší cesty. Náhoda je způsob, který nás k ní dovede ;)

5 Em s tečkou | Web | 31. května 2014 v 20:14 | Reagovat

Taky kolikrát žasnu, že na základě nějaký šílený drobnosti se dostanu k něčemu velkýmu. Vždycky se zastavím a řeknu si: "Tyjo, ještě, že se stalo tamto, jinak by se nemohlo stát tohle!"
Je to zvláštní :) Ale hrozně mě to svým způsobem baví.. co všechno náhody přinesou.

6 Houp | Web | 1. června 2014 v 12:46 | Reagovat

[5]: Mám to úplně stejně. Ať už je zatím osud, náhoda, štěstí nebo prostě nás někdo ovládá jako v simíkách - jedno je jisté, že se vždycky podivím, jak všechny ty souvislosti do sebe zapadnou a výsledek je něco neuvěřitelného. Takový, že kdyby to člověk plánoval tak to nevyjde. :)
Držím palce v téhle životní štrece.

7 bludickka | E-mail | Web | 5. června 2014 v 17:40 | Reagovat

Trochu podobný scénář. Já jsem taky pořád netušila, co ze mě bude. A ve třeťáku jsem díky přízni učitele na ekonomiku dělala reparát. Jsem ráda, že ten tvůj příběh je s dobrým koncem, aktuálně :) A že tě náhody prinesly do cesty spoustu pozitivního. Já se zatím učím věřit, že ty moje náhody mají se mnou přecejen nějaké příjemné úmysly :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama