Reverse mood

8. června 2013 v 15:12 | Bonnie Galactic |  Deník
Slíbené pokračování na předchozí článek. Nedokončila jsem totiž myšlenku o tom, jak se chovám divně. Začalo to naleznutým foťákem, ze kterého jsem ani nevěděla jestli mám mít radost. Potom můj život pokračoval. Nastala prokrastinace, o které jste si mohli přečíst v týdnu a já vám to s tím foťákem nějak zapomněla říct. Neva, už jsem to napravila. A teď je na čase dopovyprávět to, co jsme načala.

Druhý den po mém prokrastinování jsem zjistila, že mě z toho Managementu ten předtermín nenechá, že musím vážně udělat seminárku. Tak jsem se naštvala a ještě o hodině jí namlátila. Druhý den jsem jí odevzdala (radši ještě přestávku před hodinou na které měl být předtermín č.2.) a vše bylo v pořádku. Nastala chvíle zvaná: Tas otázku a uvidíme co dokážeš aniž by ses učila. Otázka č.21 - Delegování. Paráda! Semestr ukončen za 2, index prosím, hotovo! Radost? Hovno! Klepala jsem se z předchozí hodiny.


Totiž ještě hodinu předtím jsem ale měla předtermín z Elektrotechniky, kde jsem se sice tvářila statečně, ale pak to bylo znát i na hlase. No, slečno máte za tři, jsem zvědav na tu druhou půlku příští týden. Radost? No však víte, že nic.

Hodinu pauza, opakování angličtiny. Radši jsem si zopákla i gramatiku, slovíčka by ale měly na zkoušku stačit. Nestačila, ale gramatika to dohnala. Angličtina za 3, index, hotovo. Radost? Ani ne. Na týhle škole anglicky totiž spíš zapomenete...

No a tím to neskončilo. Já blbka si totiž domluvila první jízdy právě na tenhle vražednej den. Takže v momentě, kdy můj mozek byl úplně off, žaludek ač práznej si ani nezvpomněl a nohy mě sotva drželi, jsem měla sednout za volant a nezbořit auto. Asi mi to bylo líto, takže až na dva takový downhilly to docela šlo. Na začátku jsem instruktora sice výrazně upozornila, že na silnici mě dnes nedostane, nakonec jsem se odvezla až domů a zaparkovala. Nechtělo se mi to věřit, ale dokonce i přesně na prostředek mezi čáry. Dvakrát jsme se málem podělala na křižovatce a při objíždění cyklisty, potom ještě jednou když jsem zařadila místo dvojky čtyřku a auto se nějak moc rozjelo, nakonec to dopadlo všechno na výsost dobře. Klepala jsem se jak zmrzlej ratlík. Takovejhle útok na mojí psychiku, to už nikdy nechci. Doufám, že při příštích jízdách nebude pršet nebo tak něco, protože i ty tři pedály mi bohatě stačí! Nadruhou stranu mi to šlo asi dobře (což nikdo nepřiznal), protože na začátku mi bylo oznámeno, že na silnici pouze v případě, že mi to příjde dobře. Buď zde platí: Hoď ho do vody, on se to líp naučí, anebo nevím co.

Pak taky nesmím zapomenout, že jsem ve středu napsala Derivace (snad úspěšně) a odevzdala kalkulačku v PHP, dostala jsem za dva, protože jsem měla rýmu a učitelka se ke mě bála přiblížit na meně jak pět metrů, takže mi nedávala ty doplňkový otázky. Trochu mě to mrzelo, algoritmy jsem měla za 1.

Odpoledne ale bylo ještě mizernější, byla jsem bezduchá a bezcharakteru, myslela jsem si že mi pomůže čajovna a voňavoučká černá vanilka, Král Krysa, avšak ani to se nekonalo.

Milí čtenáři, mám na vás však jednu otázku, co to kurva znamená, když někdo napíše do komentáře: Pohonil jsem?

Už i this made my day jsem pochopila...


Vaše VYSOKOŠKOLAČKA!

PS: Dnes ráno se s námi rozloučila moje milá malá potkanka Nikky. Dožila se skoro tří let, což je neuvěřitelné a krásné, zvláště po mrtvičce. Potkaní instinkt jí donutil dojít si lehnout do domečku, ve kterém už měsíce nespala, ale první rok života v něm strávila se svou starší kamarádkou Miou. Tak se zase sešly v potkaním ráji. (A až teď je mi z toho smutno...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama