Červen 2013

Testy, testy, testy

10. června 2013 v 17:49 | Bonnie Galactic |  Deník
Tak jsem tu zas, z ranní zkoušky jsem měla za 1! :) Učitel mě ani nenechal domluvit jen mi v půce věty (asi po pěti minutách) řekl: Index. Tak jsem na něj chvíli čuměla, než mi došlo co chce. No konečně se moje reverse myšlení vrátilo na původní hodnotu a měla jsem ze svého výkonu radost! A tak se teď učím na další část zkoušky z Elektroniky, číslicové bloky, dost nezáživné téma i pro absolutní fajnšmejkry, co naplat, je to tam. Když se to zvládnu naučit do večera, tak na tu další část půjdu zítra a na tu poslední v pátek. Když ne, dám si obě půlky v pátek a pak pofrčím na VOTVÍRÁK. No tak to máme zítřek. Ve středu pak píšu funkce z matiky, ve čtvrtek pak rovnice z matematického semináře. Bude to sranda, protože jestli jedno z toho nedám, tak píšu souhrnej test a to proboha, to nechce nikdo.

Ale tak já už se tolik nebojím, to nejhorší mám za sebou. Vlastně za dva týdny ještě souhrnej test z Elektrotechniky v IT, páč jsem byla hloupá a nezvládla napsat testy během roku. Toho se bojím nejvíc, zase na to mám nejvíc času. No a pak bude třeba čas na focení! :)

BTW: není tady někdo z Písku a okolí?
Ad1 Hledám nový xichty na focení
Ad2 Hledám brigádu :)


Foto z prvních jarních dnů, moje oblíbená bunda, svetr i boty, škoda jen, že tim kompaktem neni tolik vidět, co mám vlastně na sobě :(

Edit: Po víkendu bych měla mít fialový nebo růžový vlásky! Samozřejmě pastelový!

Další zkoušky

10. června 2013 v 8:51 | Bonnie Galactic
Zdravím vás všecky! Za hodinu jdu na další zkoušku, Architektura PC. Mám takovej zlej dojem, že půjdu znova někdy v srpnu/září protože mám pocit, že mi chybí poznámky. Ale třeba mi to projde :D Bohužel ve tříde se šesti dalšíma lidma se těžko sháněj pořádný poznámky a zrovna tenhle vyučující je na síti v elektronické podobě nemá. A tak už jen doufám. Uvařím si malýho buddhu (luxusní čaj), přeleju ho do termohrnku a vyrazím. A už můžu jen doufat.

By the way: Máte doma crockpot? Vaříte v něm? V příštím článku se s vámi podělím o svá trápení.

Hambatý Hambáče - Foodie photo

9. června 2013 v 20:48 | Bonnie Galactic |  Fotografie

Hambatý hambáče. Můj dnešní oběd. Stěžujte si jak chcete, ale takovou porci zeleniny v žádném jiném obědu nemáte!

Mimochodem, mám nové logo, všimli jste si? Jen potřebuje ještě dopilovat, příjde mi, že by mohlo být o dost lepší. Ale aspoň něco. Je to složení mých iniciálů Bonnie V.

Reverse mood

8. června 2013 v 15:12 | Bonnie Galactic |  Deník
Slíbené pokračování na předchozí článek. Nedokončila jsem totiž myšlenku o tom, jak se chovám divně. Začalo to naleznutým foťákem, ze kterého jsem ani nevěděla jestli mám mít radost. Potom můj život pokračoval. Nastala prokrastinace, o které jste si mohli přečíst v týdnu a já vám to s tím foťákem nějak zapomněla říct. Neva, už jsem to napravila. A teď je na čase dopovyprávět to, co jsme načala.

Druhý den po mém prokrastinování jsem zjistila, že mě z toho Managementu ten předtermín nenechá, že musím vážně udělat seminárku. Tak jsem se naštvala a ještě o hodině jí namlátila. Druhý den jsem jí odevzdala (radši ještě přestávku před hodinou na které měl být předtermín č.2.) a vše bylo v pořádku. Nastala chvíle zvaná: Tas otázku a uvidíme co dokážeš aniž by ses učila. Otázka č.21 - Delegování. Paráda! Semestr ukončen za 2, index prosím, hotovo! Radost? Hovno! Klepala jsem se z předchozí hodiny.


Totiž ještě hodinu předtím jsem ale měla předtermín z Elektrotechniky, kde jsem se sice tvářila statečně, ale pak to bylo znát i na hlase. No, slečno máte za tři, jsem zvědav na tu druhou půlku příští týden. Radost? No však víte, že nic.

Hodinu pauza, opakování angličtiny. Radši jsem si zopákla i gramatiku, slovíčka by ale měly na zkoušku stačit. Nestačila, ale gramatika to dohnala. Angličtina za 3, index, hotovo. Radost? Ani ne. Na týhle škole anglicky totiž spíš zapomenete...

No a tím to neskončilo. Já blbka si totiž domluvila první jízdy právě na tenhle vražednej den. Takže v momentě, kdy můj mozek byl úplně off, žaludek ač práznej si ani nezvpomněl a nohy mě sotva drželi, jsem měla sednout za volant a nezbořit auto. Asi mi to bylo líto, takže až na dva takový downhilly to docela šlo. Na začátku jsem instruktora sice výrazně upozornila, že na silnici mě dnes nedostane, nakonec jsem se odvezla až domů a zaparkovala. Nechtělo se mi to věřit, ale dokonce i přesně na prostředek mezi čáry. Dvakrát jsme se málem podělala na křižovatce a při objíždění cyklisty, potom ještě jednou když jsem zařadila místo dvojky čtyřku a auto se nějak moc rozjelo, nakonec to dopadlo všechno na výsost dobře. Klepala jsem se jak zmrzlej ratlík. Takovejhle útok na mojí psychiku, to už nikdy nechci. Doufám, že při příštích jízdách nebude pršet nebo tak něco, protože i ty tři pedály mi bohatě stačí! Nadruhou stranu mi to šlo asi dobře (což nikdo nepřiznal), protože na začátku mi bylo oznámeno, že na silnici pouze v případě, že mi to příjde dobře. Buď zde platí: Hoď ho do vody, on se to líp naučí, anebo nevím co.

Pak taky nesmím zapomenout, že jsem ve středu napsala Derivace (snad úspěšně) a odevzdala kalkulačku v PHP, dostala jsem za dva, protože jsem měla rýmu a učitelka se ke mě bála přiblížit na meně jak pět metrů, takže mi nedávala ty doplňkový otázky. Trochu mě to mrzelo, algoritmy jsem měla za 1.

Odpoledne ale bylo ještě mizernější, byla jsem bezduchá a bezcharakteru, myslela jsem si že mi pomůže čajovna a voňavoučká černá vanilka, Král Krysa, avšak ani to se nekonalo.

Milí čtenáři, mám na vás však jednu otázku, co to kurva znamená, když někdo napíše do komentáře: Pohonil jsem?

Už i this made my day jsem pochopila...


Vaše VYSOKOŠKOLAČKA!

PS: Dnes ráno se s námi rozloučila moje milá malá potkanka Nikky. Dožila se skoro tří let, což je neuvěřitelné a krásné, zvláště po mrtvičce. Potkaní instinkt jí donutil dojít si lehnout do domečku, ve kterém už měsíce nespala, ale první rok života v něm strávila se svou starší kamarádkou Miou. Tak se zase sešly v potkaním ráji. (A až teď je mi z toho smutno...)

To je ale divnej život....

8. června 2013 v 14:47 | Bonnie Galactic |  Deník
...Jsem nějaká mimo. Celej můj organismus reaguje přesně obráceně než by měl. Říkala jsem vám už, že mi funguje foťák? Nechápu jak je to možné, ale místo abych měla radost, tak jsem běhala po bytě, měla zrychlenej dech, klepaly se mi ruce a nevěděla jsem jak jsem mohla bejt tak pitomá a žít téměř půl roku bez foťáku. A zrovna v momentě, kdy už jsou prachy na novej foťák. A tak přišla první otázka: Co teď? Mám koupit ten novej, když už to mám skoro v kapse? A nebo ještě šetřit a koupit pak rovnou fullframe? (tedy asi nikon D600 znamená to ale ještě jednou tolik peněz. Zase je to FF.) A nebo ty peníze použít na něco jinýho? Najednou jsem prostě úplně mimo. V tu chvíli mě napadla otázka číslo dvě: "A co řeknu lidem!?"

Já vám vlastně nevysvětlila co se stalo. Prostě jsem se chystala na fotoworkshop a přemýšlěla, které věci za kolik prodám. A v tom jsem našla "umřelý" canon i s tou prokletou padesátkou. A tak si říkám: prodat na aukru na díly a nebo rovnou vyhodit?... A pak vás napadne myšlenka, že to přece nemůžete vyhodit aniž by jste ještě jednou nezkusili, jestli to opravdu jde. tak tam dám seťák, kterej měl jít do šrotu společně s foťákem (divim se že ještě zaostří :D) a najednou se foťák odblokoval a spustil! Tak jsem na něj nasadila zpět padesátku a ta se taky odblokovala a pustila!

Jediné vysvětlení, které mě napadlo: Foťák měl pojistku, která fungovala tak, že držela přístroj absolutně vypnutý, aby nespáchal sebevraždu pokud se stane něco takového, jako zaseklá clona. Dokud na něm byla 50, tak prostě stagnoval. V momentě vyměnění objektivu, který neměl zaseklou clonu se odehrálo přesně to, že se pojistka povolila, spadla závěrka a foťák naskočil. Neuvěřitelně věřitelné. Prostě to tak musí být jiná možnost mě nenapadá. Po nasazení 50 byl schopen odclonit a vše šlape jako předtím.

A co jsem řekla lidem? No popravdě, že foťák funguje. A všichni mi poslali minimálně gif s facepalmem nebo se mi slušně vysmáli. Joo děkuju!

Ale víte, ta poslední, třetí a nejhorší situace je právě tahle: Celýho půlroku najednou přemejšlíte jinak. Říkáte si: jo, odteď budu fotit jinak! Nenechám si s***t na hlavu od holek, co se chtěj cejtit jako modelky. Prostě bude všechno podle mě a jen podle mě. A taky budu fotit jinak. Prostě nová identita, novej styl. Prostě JÁ. Jenže pak ten foťák začně fungovat a vaše představy padnou, protože zůstanete v těch zajetejch kolejích. A to chce něco změnit!


Mám vám ještě dost co říct, ale to už by jste nečetli tak čekejte pokračování funkce mého reverse organismu... Odpoledne.


Už zase, prokrastinace...

4. června 2013 v 20:24 | Bonnie Galactic |  Deník
Ač jsem byla plná elánu do učení, tak to najednou prostě přešlo. Nastal jakejsi pád, najednou mám záchvat tvořivosti (neměla jsem ho tak rok, možná dva). Najednou mám chuť psát, malovat, fotit, vařit, péct, kuchtit, být foodie, být fashion bloger, být nejlepší hráč v CS....

Nechápu to. Odpoledne jsem se spolehlivě naučila několik A4 a najednou můj mozek zastávkoval. Naučila jsem se derivovat. Naučila jsem se co je to měnič, co je to usměrňovač, nebo jak funguje násobič (První půlperioda nabíjí kondenzáror paralelně a druhá jej sériově vybíjí, což znamená, že na výstupu bude 2násobek napětí než na vstupu s každým párem Kondenzátorů a diod). Nebudu vás zatěžovat těmahle myšlenkama, vpodstatě pro nelajka je to jednoduchý a logický. A najednou přišel management. Předmět, ze kterého jsem maturovala za 1, který mi nikdy nedělal problémy. Předmět, o kterém si mnoho učitelů myslí, že manažerem se dá člověk naučit. A najednou to je management, ale úplně jiný. Najednou to neni 8P, ale teambuilding, komunikace, kooperace, vedení lidí, charisma manažera, time management... A mě to hrozně vytáčí se něco takovýho učit. Neuvěřitelný! Vzpomínám na našeho učitele na střední a říkám si, jak dobře nás to učil.

Díky bohu nám odpadla jedna zkouška, bohužel si všichni učitelé vymysleli, že zkoušky si prostě uděláme v prvním týdnu všechny. Žádný jiný termín! A tak tu skáču od papíru k papíru a snažím se vymyslet, jak to vlastně udělám, aby mi to vyšlo. Nepočítaje to, že jeden předmět nemám ani dokončený, protože jsem ho nezvládla.

A najednou se moje mysl vrací zase k managementu. Naposled mi řekla, že mám všechno hotové, že můžu ke zkoušce. Jenže taky řekla, kdo všechno nesplní, tak ke zkoušce nemůže. A já najednou onemocněla a přesáhla 30% absence. Takže se učím na zítřejší předtermín s ještě větším odporem, protože ani nevím, jestli mě k němu pustí, nebo budu muset vážně nejdřív udělat tu proklatou seminárku, na kterou nemám vůbec čas....

A tak v záchvatu tvořivosti jsem stvořila baby pink ombre vlasy a pár self-centered fotek. Ale hlavně jsou ty fotky strašně SWAG.







Zdraví Vaše KŘIVOZUBKA.

Tuneláři, tunelářky!

3. června 2013 v 16:28 | Bonnie Galactic |  DIY
Ahoj, ahoj :)
Mám na vás takovou prosbu/otázku.
Začala jsem dělat dřevěné fleshe a plugy a chtěla bych slyšet váš názor. Nejen na to, jak vypadají, ale spíš na to, za jakých podmínek (cena, výběr,...) by jste si je koupili. Nikdo po vás nechce aby jste si je kupovali, jen se ptám na váš názor.

Jsou to ručně dělané dřevěné tunely, které jsou buďto dojemna vybroušené a nebo jsou voskované včelím voskem. Jde tedy o absolutně přírodní tunely. Krom toho neznám nikoho kdo by měl alergii na dřevo, narozdíl od fima nebo chirurgické oceli. Je možné vyrobit téměř cokoliv a v jakékoliv velikosti. Vybrat se dá také dřevo (na jeho schánění musím ještě zapracovat, ráda bych sehnala ovocné i exotické) nebo tvar tunelu (s dírou, bez díry, vypouklý, propadlý, s velkým okrajem, s malým okrajem,...). Časem bych do nich i ručně gravírovala různé tvary a obrazce, v případě, že bych se to nenaučila pořádně, tak bych to nechávala dělat nějakou mašinku za mě :)

Tak co? Za jakých podmínek by jste je koupili?