Leden 2011

Tereza P. II (Fotky)

31. ledna 2011 v 21:25 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie

TP011

TP010
TP008
TP005
TP004
TP003
(Jak na pérku - Terka vzlítla a byla z toho celá PAF!)

Zbylý snímek (v černobílé a barevné verzi) je v předešlém článku.

Pokud vás fotky zaujaly přibrzděte i na facebooku ve skupině B-shoot :)


B-shoot Pomozte mi ;)


Terka P

31. ledna 2011 v 19:06 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
terka
terka bw
Tak která???

Fotit okna, to je už holt úchylka

30. ledna 2011 v 16:18 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie

IMG_1311



B-shoot Pomozte mi ;)


Šílená (foto)

30. ledna 2011 v 16:16 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
IMG_1306

Od Nikči.... (foto)

30. ledna 2011 v 11:57 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
IMG_1299

Boxer :)

30. ledna 2011 v 11:57 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
IMG_1317


B-shoot Pomozte mi ;)


Lyžníci ve slunci (foto)

30. ledna 2011 v 11:32 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie

IMG_1204
Fotografie je takto v mlze schválně, pokud bych mlhu úpravami vymazala, nebylo by to ono, byla by to prostě jen fotka.. Přidejte si mě na facebooku a koukněte i na ostatní fotografie tady na blogu.


Panoramatická Šumava (foto)

30. ledna 2011 v 10:50 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie

IMG_1120(2)
 Je krásné jak je vidět, kde slunce vychází :) není to dokonalé panorama vidíte ty chyby?


Včera ráno (foto)

30. ledna 2011 v 9:32 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie

IMG_1191

Rozdělaný kresby ve skicáku...

25. ledna 2011 v 14:56 | Barbara Von Gattermayer
Komixová miss Mosh, Candy Skull grl a nebo nahá policajtka? Rozdělte si to jak chcete, jsou tu!

Policewoman
Comix Miss Mosh
Candy skull grl
Neumim to po vyfocení/naskenování dobře upravit.. naučíte mě to někdo? Nějaká dobrá duše? :D

Rockabilly girl?

24. ledna 2011 v 17:17 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
Wanna be... :D


rockabilly?

Autoportrét

21. ledna 2011 v 18:27 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
Autoportrait :)
Modrá, žlutá a červená... Cvičení se stativem a barvami...

Separate me from my mind...

16. ledna 2011 v 17:16 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Nemám sílu.. už zase nemám sílu. na nic, nemám touhu, nemám co chtít... i když mám co ztratit, příjde mi, jako by to nebylo. Jen malá špetka mý mozkový tkáně říká, ještě máš šanci.. Tahle špetka mě už několik let dělí od onoho světa. tahle špetka se občs zvětší, občas zmenší a někdy onemocní. To je potom zlý. Ale zatim je na tom nějak normálně. Nějak tak, že o ní nevim a vnímám jí, jen když si na ní vzpomenu nebo když si uvědomim, že odejít ještě nechci. Ne teď. Ještě svět nezná moje fotky...

IMG_0673(2)
Mojí mámě příjde pořád nepochopitelný, jak někdo, kdo má všechno se zabije (viz Svoboda). Furt mi cpe, že takovej člověk přece musí bejt absolutně šťastnej a já nevim co všechno. Jasně. Já mám doprdele taky všechno co sem si mohla přát. Mám školu, mám Honzu, mám foťák, mám sem tam nějaký to nadání a umírající pravou ruku. Přicházim o cit.

A mě zas příjde nepochopitelný, že ona to nepochopí. Ví o mě, jak na tom jsem, a pořád to nepochopí, že to neni o štěstí. Já můžu bejt šťastná, ale stejně se nebudu cejtit dobře. Přestala jsem se honit za štěstím a je mi docela líp. Zapoměla jsem na to.

Jen to v pátek mě nasralo, ale co se dá dělat.. asi mě to ještě chvíli bude srát, ale to už tu bylo věcí. Moje tělo asi potřebuje podržet nad hladinou ňákou nekončící nekonečnou silou, která až do mě uděří, tak to bude dobrý.


Vlastně už mě vůbec netrápí minulost a vůbec mi nechybí to co bylo a nebylo. Je mi to jedno, zapomínám. Ze základky si pamatuju minimum věcí, prostě jsem za ní udělala čáru.  Takový věci, který jsem si pamatovala dřív. Tak ty netušim. Časy, kdy jsem si pamatovala jména lidí, který jsem potkala jen jednou v životě pomalu i s jejich datama narození několik měsíců jsou taky pryč.

Nějaká taková ta životní síla se mě prakticky netýká a s každým dnem se vytrácí... Mám prej mít to nejlepší za sebou. Jestli tyhle roky byly nejlepší, tak to byl asi velkej vtip, protože já si je stejně moc nepamatuju. Uzavírám se s každym dnem před ostatníma víc a víc a moje myšlenky se úplně stejně uzavíraj předemnou. Čekám, až příjde den, kdy se budu uzavírat každou hodinou a nebudu si pamatovat to co bylo před pár dněma, či minutama. Jo taky je možný se uzavřít.

Nikdo neříká, že jsem nemohla něco vytěsnit, jeden čas jsem měla takovej pocit... Ten jsem taky vytěsnila. Vynadala bych každýmu, koho bych potkala a věděl by, že já něco nevim a neřek mi to... ale mozek vytěsňuje věci z nějakýho důvodu... No a tak jsem to nechala bejt.

Všem příjde dost divný, že si nepamatuju ani útržky z dětství. A nebo mě pak přesvědčuje o tom, že jsem to přece věděla, že jsem mu to připomínala. A to se dostáváme k tomu, proč tak miluju fotky. To ony mi připomínaj jak jsem žila, když už si to nepamatuju. Můj mozek je z půlky opilej a z půlky zatemnělej. Jednu půlku pak využívá na focení a druhou půlku na pamatování si věcí, který mě zaujmou a který jsou logický. Zbytek je někde jinde. Sjíždí mi po páteři, klepe se mi v rukou a stahuje mi hrudník. Co stahuje. Rve mi ho.

Prostě moje vzpomínky jsou nic. Separate me from, from the lies, separateme from, from my mind...

IMG_0608(2)

Unattainable

16. ledna 2011 v 14:25 | Barbara Von Gattermayer
Slza dopadla na talíř
je to jak milion,
však za halíř,
je to jak oběť nevídaného činu
je to jak smrt, co já si počinu?

Zabíjí veškerou touhu a cit,
zabíjí smysl života, jen chtít...
Jak něco co se nedá číst,
jako něco, v čem jsem se ztratila

Taková ta touha a prázdnota,
co nic neříká, co lže, co nemá strach,
ta tajemná temná nicota,
co depresivně táhne mou nit,
asi se přetrhne, asi jen chtít.

I don't know what to do...

It's unattainable... 

Hey dears, I want so much to say you, how I'm lost... But I can't...

Prosím všechny!

11. ledna 2011 v 22:38 | Barbara Von Gattermayer |  Blog

Mám na vás ohromnou prosbu. Přidejte se do mý skupiny na fejcu a sledujte pravidelně přidaný fotky :) A hrozně mi pomůže, pokud budete i sdílet s vašimi přáteli!

Komentujte, nechte si líbit, prostě cokoli, co mi řekne, jaká fotka se vám líbí, nebo nelíbí a co se vám na ní líbí nebo nelíbí apod :)

Mnohokrát děkuju. 

hePl?

8. ledna 2011 v 17:22 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Tak už jdi, už jdi... Nezajímá mě a netrápí mě to. Budu chladná ledová královna. Pěstní klíny do každý rodiny s televizí. Jsem neschopná a blbá a k ničemu. Moje paměť totálně zchátrala, jsem tlustá, když sedim, tak mi prsa sedí na špeku, fuj. Jsem ve stresu a frustrovaná nána, jsem depresivní zvíře co si nechá všechno líbit a proto je blbá a když ne, tak je taky blbá a ke všemu svině. Neni východisko, nemá to cenu... Nemá to smysl a ani moje mikina už nikdy nebude složená. Všechno by se mi dělalo líp, kdybych neměla takovej podělanej strach. Ten debilní podělanej strach...

Je mi to jedno, prostě je mi to jedno. Moje sny se stejně nikdy nesplní, ty mě nakonec jednou opustíš, já neudělám famu, a budu řadovej číšník, kuchař nebo tak něco... V lepším případě budu za minimální plat sedět za pokladnou v Tescu protože moje deprese - jo jak mě maj rádi - nechtěj se ode mě odtrhnout a zatemňujou mojí hlavu. Ty podělaný deprese.... ty debilní podělaný deprese....

Já vim že jsem sprostá, ale mě je to teď vlastně totálně jedno, píšu zas o něco rychlejc než myslim, vlastně rychlejc než mluvim, proto píšu píčoviny protože moje myšlenky jsou strašně přes sebe, jak mámy podělaný stěrače, který se křížej pokaždý, když chce sundat sníh... A ta moje uječená kočka za mnou už taky nepříjde.

A vůbec jste mi furt někdo sliboval, že jednou (JEDNOU), jednou, to bude dobrý....  A ani možná by mi nepomohlo. Prostě to dobrý nebude a tečka. Prostě to tak jednou skončí jak to začalo. Prázdnotou a ničim. Už to nemá smysl...

Píšu sem zase, jen když potřebuju mluvit o sobě. Nikdy jsem taková nebyla. Furt jen mluvit o sobě. Pořád bejt ta nej a in a obdivovaná.. Ale to stejně nejsem. Jenom víc mluvim o sobě. Tenhle blog je o mě, takže mám právo na to, abych žvanila jen o sobě...







Potřebuju pomoct... opravdu pomoct...