Prosinec 2010

Kristýnka

29. prosince 2010 v 19:27 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
KIKI
todays... fotka si myslim, se mi moc povedla akorát ta blogová komprese... achjo :(

můj blog bude mít 4tý narozeniny?

28. prosince 2010 v 21:26 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
jo, zhruba před půlnocí na poslední den tohohle rocku... nevim co mě to tenkrát napadlo, ale vim, že tenhle blog po tak dlouhý době žije... Tehdá jako pubertální třináctka, teď jako skoro plnoletá. Když se ohlídnu, je to zloba, přečíst si ty první články...Radši to nezkoušejte, ostuda. Cítím se vyspělejší, a taky jsem jak by ne... Stejně mi tohle za pár let příjde trapný jako to co mi teď přijde trapný před pár lety..

Jo, je to vostuda, ale co naděláš, nějak se to naučit musíš. Takový to schrnutí na závěr, ohlídnutí se zpátky? Letos to neni tak drastický a hektický jako vloni, přesto mám pocit, že tenhle rok byl rychlejší než ten minulej.... Hlavně si vůbec nepamatuju co bylo v lednu... A tak jsem to shrnula...

Ani jsem neřekla, co jsem dostala k vánocům.. No takže šicí stroj, a nemůžu se od něj odtrhnout, hned jsem si z jedněch zvonáčů udělala správňácký skinny jeans, taky jsem pochopila, že to neni až taková výhra, ale konečně mám zase úzký džíny do kterejch se vejdu... Každopádně nic to nemění na tom, že jsem dostala hodně měkejch dárků za který jsem hrozně vděčná protože jsem je nouzově potřebovala...

Ale teď konečně ušiju ten korzet, pak ušiju novej a pak zkusim viktoriánskej i edvardian a vůbec i přes prsa a budu mít pět korzetů a v pase zase 60cm... a budu si kupovat kalhoty už jen v sekáčích a všechny je budu zůžovat... a až se začnou nosit zase zvonáče tak budu v prdeli... ale tahle móda se snad už nevrátí... Já stejně miluju sukně.. takový ty dopasu, volánkový a balónový a tak...

a taky si ušiju jednu tutu tylovku... hodně vrstvou a dlouhou od pasu až dopůlky stehen :D

Ale už stačí.. ušila jsem si ještě mašli do vlasů a novou taštičku na šminky, což je úplně nejlepší...

Tak ahoj... 

Todays photo by me

28. prosince 2010 v 19:53 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
todays

Smetí starších fotek

28. prosince 2010 v 11:59 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
Kochejte se, pokud vám to půjde, mohou se zde vyskytnout i fotky, které už znáte, každopádně jsou trochu jinak (možná i lépe) upraveny... (a pokud možno počkejte, až se fotky načtou, potom se zmenší a přizpůsobí rozměrům blogu)
mercedesy
spontaneous
bejvala živá
IMG_5315
osvětim, památeční chodba...
DSCF0452
DSCF1063
DSCF1066
horem pádem? (těch balkonů by se člověk bál)
u korýtka na zámečku
IMG_0061
Loučení
IMG_4983
dámička
jednou si dole jednou zapadneš...
Komentujte, chvalte a kritizujte prosím. Je to pro mě důležité :)

The Game

12. prosince 2010 v 16:07 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Včera jak jsem si tak psala s Julií mi došlo, jakej jsem vlastně magor, že vlastně vůbec nejsem normální. V porovnání s ní jsem ještě pořád totální šílenec a tomu by se vám po srovnání mého a
5444
jejího blogu nechtělo věřit. A přesto si připadám jako větší vražedný hovado, než se můžu zdát. Já mírumilovná hodná mámina holčička, co by se právě měla učit ekonomiku, já se cejtim jako vrah všech kolemjdoucích barevnejch věcí. Snědla jsem v adventním kalendáři kostičku navíc, doufám asi, že ty vánoce, který maj přijít zase rychle odejdou, ale oni pak stejně příjdou další. Zas mám chuť na bramborovej salát, místo toho musim válet linecký těsto, který se vedle toho topení kurva rychle roztejká a pak ho na pekáč musim dávat nožem...
Oznamuju světu, že už dva a půl týdne dokonale vytrvale sněží a já ještě nebyla na Boardu. Hlavně že jsem byla v německu. Ty draku, ty sjedeš každej kopec.... Posledí dobou radši nad ničim nepřemejšlim ....Let the bodies hit the floor.... protože přemejšlení mě jaksi ubíjí. Kdykoli začnu přemejšlet dojde to neutišující se depresi. Problém je, že bez přemejšlení se nedá učit, naproti tomu s depkou se taky učit nedá. Takže to má takový to východiskový nekonečno. A do nekonečna umí napočítat jen Chuck Norris, kterej v televizi umí bejt taky drsnej... Koukla bych se na věčný svit neposkvrněné mysli, nebo na muže na měsíci, mám totiž neskutečnou chuť vidět nějakej film s carreym...FAINT...
No a abych dopověděla tu hlavní myšlenku... Jsem prostě neskutečnej magor co si o sobě doteď myslel, že málo vypadává z davu... Tak to zatim nevíte, jaká jsem... Třeba je to někdo jinej?
Jdu si zamést pod nohama a budu tvrdit že se nic nestalo...




Sloni vytrvale prší na vietnam....

Jsem v jiný dimenzi

11. prosince 2010 v 21:20 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Můj mozek přemejšlí jinak, než ten váš. Můj mozek vyhrál nad těma vašima. Můj mozek se totiž zamotal v bludnym kruhu a říkám si jakej sem asi blázen mezi váma normálníma. Miluju svoje hnusný tělo a miluju bolest na něm. Jsem to já. Smířila jsem se sama se sebou, ale to už dávno. Smíříla jsem se tim, že mám velkej nos, blonďatý vlasy a nudnou barvu očí. S tim všim se dá dneska něco dělat... Ale smíření nestačí. Moje duše se nesmířila s mojí myslí, nebo naopak já nevim. Je jako mim, kterej mi nemůže poručit a já jako slepec, kterej jeho signály nevidí. Marquez i Garcia pořád sedí v kavárně v druhym patře, a já se těšim na kakao, protože jsem strašně dlouho zavřená v Jukeboxu... Před náma, jedeme my.... No a abych pravdu řekla, tak vlastně nevim o čem mluvit. Vůbec by mě zajímalo, jestli vás tyhle myšlenky baví číst, vlastně ne. Je mi to jedno, protože je stejně budu psát. Píšu potřetí za dva dny stejný sračky, výplody mýho mozku co dokonale nedávaj smysl. Miluju věci co nedávaj smysl a miluju to porno na který se člověk dívá po večerech protože nemá co dělat... Jak já miluju dekadenci... Fotku jsem nevyfotila ale mám chuť namalovat nějakej výplod totálně dekadentního nic. Nic, protože zas Nic nenamaluju....



Nazdar!

I'm not hungry, but I couldn't sleep...

11. prosince 2010 v 12:56 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Nikdy nevidíš na konec, neznáš východisko a ztrácíš se ve svojí vlastní kabelce. Pořídila jsem si další hafo zbytečností, roztahuju si uši, protože fleshe ke mě prostě patří a nevyhnu se tomu, aby nebyly... Navíc jsem si sehnala krásnou sadu, kterou vám ukážu až příjde... Vlastně budu hodně barevná a hodně ujetá, hlavně s nima... budu je kombinovat a budu jich mít hafo jako naušnic... Ale naušnice budu nosit taky, je kravina, že to nejde, krom toho mám uši píchlý nadvakrát...
Ale to jsou věci cůbec nedůležitý, píšu hrozně rychle, vlastně rychlejc než mi jedou myšlenky, tak na mě nezapomeňte a myslete na mě, jako na holku, která se totálně zbláznila a právě jí došlo, že už jí ten design nebaví...
jungle drum
Napletu si dredy a pak si je vyfotim... už po stopadesátýtřetí.... Opět modrá, černá a jeden duhovej, jsem asi pošetilá, že si myslim, jak je to pěkný, le mě se líběj víc než si myslíte, připadám si pak tak jako já, připadám si jako bych už nikdy nemusela bejt jiná. A pak si obleču všechno oblečení modrý, jenom kabelku mám úplně rudou, takovou, jaká by se nejvíc líbila šlapce ze strážnýho.
Po dlouhý době poslouchám nirvanu asi mi z toho hrabe, k čemuž se s přítelem nemůžem dohodnout, jestli ta písnička, co někdy kdysi hrála v tom rádiu byla Lithium od nirvany nebo jestli to vlastně vůbec nebyla Nirvana. Ale já Nirvanu znám líp jak vlastní tělo a jsem si naprosto jistá, že písnička od Nirvany to byla, jen si nejsem jistá, která, páč je to dávno, co jsem jí poslouchala.

Asi dneska vyfotim zas ty svoje modrý vlasy, ať se máte čemu divit a ať furt jen nečtete tyhle blafy, který vás rozhodně nejspíš nebaví, pže kecám jen o sobě a svým vlastím já... Egoistko...

Jsi můj dech, tak doufám, že tě neztratim.

9. prosince 2010 v 20:00 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Ukaž mi, kde je tomuhle konec, řekni mi, Abigail, proč si zmizela, proč si nahradila Theresu a proč po tobě přišla Barbara.... Sloučili jsme se a nic se nezlepšilo, stali jsme se jednou a já líp pochopila svět, pochopila jsem, že nic neznamená... Linkin Park? sakra... what the fuck??
Jsem uražená, ano jsem na všechny zlá a protivná, když ne, tak všem lezu na nervy a všechno slyšim... Mám nadprůměrně dobrej zrak i sluch a stejně se cítím slepá a hluchá... Miluju málo?
(10 minut odmlka)
Tak jo, nejsem poslední komu se sype svět, a taky první ne, zrovna se ani necejtim nejhůř, ale stejně mám pocit, že ne všechno je v pořádku, že se něco bortí jak domeček z karet, jak sníh pod dohořujícim vajglem...
Chybí mi to oddělení se od davu, tak zas dělám všechno proto, abych byla jiná, ale to je jedno, protože díky bohu jsem... C'est la mort... Jo a nesnášim Mansona a stejně ho teď poslouchám... to je jako s těma Linkinama.... Asi si dám Guano Apes, ať si vzpomenu, jak to bylo, když mi zněly Lords of the boats a Sářin hlas... Indie je sice krásný, ale moc měký, já vim, jsem fakt hardcore tvrdá metalová mrcha.... Opravdu jsem řekla tu nejdrsnější větu, která tu na blogu mohla zaznít... Hustodémonsky krutopřísné... Ježiš, jak já nesnášim nový Nightwish... Pustim si Prodigy a budu dělat, že to zase nejsem já.
A víte co? Všichni mi ho vytrubte...

Blue hair

4. prosince 2010 v 18:59 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Těšim se na vánočku a bramborovej salát... těšim se, až pozítří odjedu do waldmünchenu, vlastně nevim co se tam tentokrát bude dít :D naopak jsem ráda, že vůbec nemusim trávit čas v pondělí ve škole, protože jestli to bude jako v loni (čtvrťácké: básničku, zaplať, nebo tě vodnesem) tak jsem ráda, že budu tam kde budu :D Jsem ráda za svou novou barvu vlasů, po dlouhé době se cítím sama sebou... (naposled to bylo, když jsem měla extra červenou)

eye menší
No dobře přiznávám, chtělo by to ještě trochu léta a hodit si v zimě na hlavu modrou je přecejen trochu zabité, ale řeknu vám jedno, ten sníh co teď je, je nejlepší sníh kterej jsem za celej svůj život zažila, pod nohama praská sníh (jak se ten zvuk nazývá?) na tomhle sněhu se právě nejlíp jezdí. Tenhle sníh je ten nejlepší na snowboard jakej moh bejt! A já kurva ještě nemám permici... A musim si dojet půjčit svůj milovanej snowboard s nápisem pulp fiction. Mám ho tak ráda právě pro ten nápis! :D

Tak se mějte já si jdu dát bramborový knedlíky se zelím a cibulkou (mňam!).

by Jan Stehlík :)