Listopad 2010

Mia and Niky

14. listopadu 2010 v 17:11 | Barbara Von Gattermayer
Předposlední článek byl o tom, jak jsem si před již skoro třemy týdny pořídila s Ním potkana. A aby Mia nebyla sama, pořídili jsme jí malou Niky, teď již správného stáří, zhruba tak měsíc a týden. Je strašně čilá, nechce být v kleci, dělá strašný blbosti a chce se strašně chovat. Je přesným opakem Miy. S tímto okamžikem zakládám rubriku potkaní příběhy a budu psát, jak jsem si pořídila své druhé mazlíčky (první bylo morče, šneci se nepočítaj, jen informace navíc: ve strakonickým zverimexu maj achatiny, začínám přemejšlet co vyvedu. Jo - ne?..).
Přivezli jsme jí domu a hned se nechala chovat, vůbec neutíkala a pod svetrem byla celá svá. Když jsme přivezli Miu vůbec se s náma nebavila a nenechala se ani podrbat, prostě už byla moc velká. Hned druhý den, jsme je pustili ve vaně (stále jsme si nebyli jistí, aby neutekly) a zkusili jsme, jak na sebe budou reagovat. Mia se nechala najednou dobrovolně podrbat a pak i chytit, což jsme koukali jak blázni. Dokonce se ani nepopraly, bylo to všechno OK akorát Niky je provokatér a leze pořád Mie po hlavě, což se jí moc nelíbí. Je to takovej prototyp opičáka, co udělá Mia, musí udělat i Niky.
Jen mě to trošku rozesmutnělo, protože jsem dostala strach, jestli se Mia ještě někdy nechá ochočit, nakonec se ale nechá už i chytit, jak jsem psala, tak doufám, že to bude ok.
mia a niky
Menší je Niky, větší Mia. Mimochodem Niky má bílé bříško.
Taky jsem zjistila, že Mia je pevně rozhodnutá zničit všechno barevný, co je poblíž. Koupila jsem jí míček z takového tvrdšího molitanu a hned se s nim porvala, narvala si ho do boudy a následně ho rozcupovala. Pak jsme použili staré (také dost barevné) švihadlo k nim do klece, aby po něm mohli šplhat a hned se na něj vrhla a snažila se ho všemožně sundat a zničit. Paráda.




V kleci jsme je spolu bohužel zatím nechat nemohli, Niky pořád skáče Mie po hlavě, takže ji pubertální Mia vždycky nafackuje.
Zatím se mějte a ahoj :)

Něco pro TrM

10. listopadu 2010 v 21:56 | Barbara Von Gattermayer |  DIY
Můj druhý mini hat. Myslím, že Tabitha ren Moore, psala, že se jí moc líbí, ale není k sehnání, nebo tak něco, a já jsem jí psala, že není těžké ho vyrobit. Tenhle ještě schnul, tak jsem udělala pár rychlo fotek, tutorial kdyžtak nafotím s výrobou dalšího :)
Mimochodem svůj první byl moc velký a ještě ke všemu jsem ho rozsedla :D:D.
práce na půl hoďky, se schnutím tak na hoďku a půl :D jen jsem si ho připíchla na vlasy obráceně, tak je na fotkách trochu vidět spoj, který se mi nepoved rovný, měl by být vzadu. A je možné je jakkoli doplnit - závojek, mašle, růžičky,....

Divím se,

10. listopadu 2010 v 16:22 | Barbara Von Gattermayer
že jsem se ještě nepochlubila. Už dva týdny máme s miláčkem potkana, sice ho nemůžu mít doma, ale aspoň se s nim můžu mazlit vždycky když tam přijedu. Zítra jdeme pro druhého, aby ten první nebyl sám.


Jmenuje se Mia. První fotka je zevčera webkamerou, zatim jí pouštíme proběhnout se ve vaně, protože neni dost ochočená, druhá fotka je druhej nebo třetí den po přivezení. Koupili jsme ji už trochu přerostlou, přecejen jsme to poznali při návštěvě jiného zverimexu, kde měli o dost menší potkany, myslím tedy, že teď jsou jí tak dva měsíce.
webcam


Neni krásná? Miluju jí holku mojí ušatou. Ještě má bílej pruh zespoda na krku. Pokud zejtra půjde všechno podle plánu, bude druhá potkanice stříbrná (takové bílošedé zbarvení, vypadajíc stříbrně :D) a podle velikosti jen o dva týdny mladší než je Mia. Jméno se ještě neví, nebo spíš není stoprocentní. A nezbývá než doufat, že si na sebe zvyknou...
Miuš už nejspíš slyší na jméno a bere si z ruky piškot, což je velice fajn, jen začíná mít nějaký přerostlý drápky.

A brzo snad postavíme skříňovou klec, takže budou mít obě maximum prostoru.

violent blue (fotky)

4. listopadu 2010 v 21:03 | Barbara Von Gattermayer |  Fotografie
violent blue
sajkou
in love :)

victim (pencil)

3. listopadu 2010 v 20:00 | Barbara Von Gattermayer |  Art
victim

Stále považuji za nedodělané, avšak tohle již neni sketch.

nenávidím se k zbláznění...

3. listopadu 2010 v 11:36 | Barbara Von Gattermayer |  Deník
Taky děláte to, že si napíšete nejdříve nadpis a potom až píšete článek? A pak zjistíte, že čánek s nadpisem vůbec nesouvisí, ale vás to taky vůbec nezajímá? Ano, právě takhle to dělám já.

Právě mám fialovou barvu na prameni vlasů (celou hlavu, až mě přestane bavit blond) a doufám že chytne, je možné že taky vůbec nechytne... nechám jí tam dokud nedopíšu tenhle článek a pak to půjdu smejt, tak doufám... :)

Včera jsem byla u psychologa a řek mi, že si mám začít dělat co chci (a ano, už mi to říkalo více lidí) a možná proto to ani psycholog nezmění.

Ráda bych si dělala co chci, ale kdyby si každej mohl dělat co chce, asi by jsme se měli všichni dobře. A vlastně taky ne. Spousta lidí by nechodilo do práce, serioví vrahové by vraždili, já bych obletěla svět a umřela bezdětná. A tak by se svět zhroutil. Ale já vím, beru si to moc doslova, jako skoro všechno. Když si začnu dělat, co budu chtít, tak všechno poseru, to vim. Možná se až moc bojim, toho co příjde. A nebo jsem jen možná moc slušná na to, abych to udělala. Jenže mě bude 18! nemyslím tím takovou tu hranici: Svoboda, chlast, můžu se vykašlat na rodiče a tak. Spíš, jak za sebe mam bejt zodpovědná, jak se o sebe mám postarat až vodmaturuju, když mě nikdo nenechá se to naučit? To je fajn, že umim nakoupit a uvařit si oběd. Někam dojet autobusem a teď už i vlakem (vážně jsem měla asi prvních 5 jízd z vlaků hrůzu). Jenže co já můžu. Nic nemůžu. A možná bych opravdu měla, jenže postav se z ničehonic rodičům, a hlavně mámě, kterou máte docela rádi.

Neumim si představit, že bych někomu úmyslně ublížila, nejsem mrcha a možná proto to mám těžší.

Moje duše to má těžší...