Bullet for my Valentine - Fever 2010 - recenze

21. května 2010 v 10:47 | Rauko Octopus
Bullet for my Valentine vydali nové album, kdyby jste nevěděli. Dobře přiznám se, já to zjistila teprve nedávno, vlastně už je na světě téměř měsíc. Takže jsem si ho plna nedočkavosti sehnala, protože bulleti naplňují mé srdce již několik let. Takže si to schrneme, a po BFMV vám zrecenzuju ještě nový album lostprophets, o kterém vím již dlouho, ale ještě jsem se k němu nedohrabala.
U prvního songu, Your Betrayal, vás nemine pěkné sólo a po pár taktech si uvědomíte, že to co posloucháte jsou 100% Bulleti. Jsou noví, ale pořád stejní, a to jsme chtěli ne? Takže po docela dlouhé předehře nás čeká trocha šepotu, textu, křiku, citu a jak jinak Mattova hlasu :D
Druhá, Fever, dokonalej rozjezd kterej vás probudí, u kterýho máte chuť podupávat nohou a házet hlavou. Trochu se liší od Bulletovský klasiky, ale nezklame.
The last fight. Trochu mi rytmem a střídáním rychlých kytar s pomalými připomíná jednu starší, zpěv mi tam trochu zezačátku nesed a ani refrén se mi moc nelíbil. Nejspíš nebude patřit k mým oblíbenějším (i když kytary pecka)
A place where you belong - I po bouři příjde klid, a po klidu opět trochu bouře. Jedna z těch pomalejších, srdceryvných, čeká nás i akustika, kterou já u bulletů miluju. Pomalý sólo a jedeme dál.
Číslo 5 žije v plném proudu - pleausure and pain - beze slov, až si trochu zvyknu na ten rytmus, asi neodolám házení hlavou, a refrén oproti slokám je pomalý, takže příjemá změna.
Alone... Zezačátku netuším co si myslet. Pomalá? Rychlá? půl minuty napětí na první poslech a potom křik a rozjezd kytar, bubny a to co chcem. Rychlá... Hodně pěkný potěšení s citlivým refrénem :)
Breaking out, breaking down - opět klasika, nemám co dodat :) Od první chvíle patří k mým oblíbeným.
Osmá Bittersweet memories, mi začátkem trochu připomíná heart bust into fire, je i stejně procítěná, ale neříkám, že je stejná. Určitě vás zaujme dvojhlas, který je velice výrazný :)
Dignity má říz a ukazuje že kluci to jak s kytarama, tak na bubny umí a nejen to.
Begining of Mercy... poslechněte si sami, říká si o to, a bude se líbit :)
Pretty on the outside - říkejme tomu změna, říkejme tomu něco, co mi bullety vůbec nepřipomíná, ale líbí se mi. Nevím k čemu bych to přirovnala, možná trošičku mě napadly hawthorne heights, ale to bych je urazila :D
A znovu, The last fight, jako poslední song v akustický verzi. Klavír, housle a Matt s Michaelem. Mám pocit jako když jsem si pustila Vermilion od Slipknotů. Od uřvanejch, krutejch slipknotů akustickej Vermilion. Stane se mojí srdcovkou, zase na dlouho, jako se jí stala Tears don't fall, jako se jí stala Welcome Home (Sanitarium), jako se jí stala All things I hate revolve around me a nebo třeba Room 409 a Hand of Blood.
Kde album sehnat vám neřeknu (jedině v obchodě ne?) ale dám vám sem poslední klip a loučím se.
Vím že se mi tahle recenze zrovna nepovedla, ale k ním neni tolik co psát. Časem se třeba zlepšim.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Purple Bubble o.O | Web | 21. května 2010 v 11:48 | Reagovat

miluju je *.* dokonaly pisnicky ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama