Květen 2010

Malovala jsem...

28. května 2010 v 20:56 | Rauko Octopus |  Art
2010-05-28 20.46.24
Nějaká kočka :D
2010-05-28 20.46.36
Orel...
2010-05-28 20.46.57
Altair z hry assassins creed :)
Taky vám příjde že vypadá jako žena? řekněte mi proč, protože mi všichni říkaj že vypadá jako žena, ale mě příjde spíš jako zajímavej muž s tajemnym úsměvem :D

Hledáme spasitele

27. května 2010 v 7:45 | Rauko Octopus |  Deník
Místo slov vyletí z pusy jenom modrej motýl...


Trpíte někdo přehnanou agresivitou? Já bohužel ano. Poslední dobou už se necejtim ani tolik v depresi, jako v těžké agresi. V sobě mám jenom nenávist, jenom chuť křičet, a za jakoukoli cenu NĚCO udělat. COKOLI...

Zatím se, z většiny držím, i když to tak nevypadá, držím se. Stojí mě to strašně sil, a přesto mám v sobě strašnou agresi, kterou nemohu vybít. Nechci nikomu ublížit. I když mi to vážně začíná být jedno, ještě pořád se snažím aspoň trochu myslet na následky. Bojím se, že jednou mi to bude jedno. Co když vážně někomu ublížím? Co když někomu něco udělám?


...jaká je šance, že z hlavy, vyskočí dalši, a kterými směry?...


Vážně se bojím, a je to ještě horší než depky, jo mám sice antidepresiva, skvělý, už mi začaly zabírat, ale... Je tu POŘÁD nějaké ALE!!!

No prostě, musela jsem je vysadit. Chybí mi pocity, chybí mi šťěstí, zamilovanost. Sice pociťuju radost, ale ten zbytek neni. Krom toho stále nemůžu spát. Prej je mám brát dál, ale jak jsem už řekla, není to tak dávno, ale asi to delší dobu bude, nemyslim si že to něco vyřeší. A celej život na práškách je zbytečnej...

Nejhorší je, že tenhe stav mám (ať depresivní, nebo agresivní) kdykoli. Já můžu bejt zrovna nejšťastnější na světě. Třeba sem, nic se neděje a najednou KaBoom... Je ze mě ten nejzničenější, nejnaštvanější, člověk. Ten co je mu jedno jak skončí. Jediný na čem mi záleží jsou ostatní...

...Vypsaná fixa...

Konečně téma, na které se dá něco napsat?

24. května 2010 v 20:15 | Rauko Octopus |  Deník
Drogy, drogy, drogy.. Nepsala jsem k tomu už něco? Nejsem si jistá jestli to bylo tady na blogu ale určitě jo. Nesouhlasím s tím a nikdy souhlasit nebudu. Nebudu souhlasit ani s marihuanou. Jednou se se mnou holky ze třídy hádaly proč. Proč říkám i trávě: NE. Řekla sem jim, ale proč? K čemu to je? K ničemu. Taky sem řekla, že mi příjde, že si na tom lidi léčej akorát mindráky (protože se neumí bavit jinak). Oni na to, že prej si mindráky neléčí, že o tom nic nevim. Jo. Jasný. O tom tady mluvit nebudu, ale vim jedno, bavit se můžu i bez nějaký blbý trávy nebo chlastu, prostě to k tomu abych mohla bejt nepotřebuju. A fakt se mi vysmáli, že prej sem padlá na hlavu, ať nevyšiluju. Tak jo.

Můj názor je bych řekla správnej. A i kdyby nebyl, budu si za tim stát, protože podle mě, tohle nikdo nepotřebuje. Jenže prostě bejt v pohodě a nic neřešit je strašně in, tak proč se z toho nepos**t, že? Nechci říkat, že tohle znám jen teoreticky (protože tomu tak bohužel není), ale přečetla jsem toho dost. Určitě znáte My děti ze stanice Zoo, Memento od R. Johna, ale taky jsem četla skvělou knihu Dušemrdi, která je celkem nová a neni sice tolik o drogách, ale o prostituci, jenže to spolu úzce souvisí.


"Oni nemrdaj mě, oni mrdaj mojí duši"


Nedávno u nás ve škole byl kluk z Káčka (Kontaktní centrum), stát to stojí strašný prachy, oni musej mít minimálně VOŠku a ani nemaj jistotu práce (prej záleží na tom, jakou stranu zvolí ve volbách). Přesto dělaj věci, který by jinej člověk nedělal. Denně sou s feťákama a vtloukaj jim do hlavy, aby neodlamovaly jehly, aby vraceli stříkačky a oni jim za to daj nový, aby si pravidelně dělali testy. Vtloukaj jim že když už tak už, když už šňupaj ať si nepíchaj, když už píchaj ať to neni takhle atd.
A to všechno jen proto, aby oni neohrožovaly nás. Za miliony státního rozpočtu, který by se docela dobře hodily jinde, že jo.


Ale tak víme, že je to nezajímá.

Tenhle článek není jen o hokeji! :)

24. května 2010 v 7:54 | Rauko Octopus |  Deník
me
Taky máte takovou radost z toho hokeje?! Já tedy ano! :) Čechům sem věřila ale rusáci to měli skoro vždycky jasný (hlavně protože ovečkyn je takovej kretén, ještě že už nechytá sokolov). Ale po prvních 20 vteřinách mi bylo jasný, že to prostě musíme vyhrát, a vyhráli! :) Nejvíc hnusný bylo, jak nám tam střelili ten gól a nebylo jistý, jestli před nebo po čase. To se tou nervozitou klepaly i skleničky na stole :)

Ale zpět k mému životu. Budu muset uklízet, no asi to znáte. Mám tu zas hroznej bordel! Odpoledne asi zase vyběhnu fotit a máme dva tejdny praxi (tudíž prázdniny) protože maj maturanti svaťák. Řeknu vám, docela si užívám to, že mám ještě praxi, protože pak už to bude jen horší, zvlášť jestli do toho všeho chci zvládnout příjmačky na FAMU. Asi jsem blázen, já holka ze zapadlé vesnice, nic neříkajícího jména (ani sousedi mě pomalu neznaj) chci patřit k elitě národa, která bude zkrášlovat tuhle zemi.

Dobře to bylo trochu přehnané tvrzení. Myslím to tak, že umění považuju za něco, co tvoří lepší svět, co může potěšit, pobavit, zkritizovat, poučit a také velice dobře ukázat na určitý problém. Pro mě nikdy nebude něco znamenat fotka krajiny (pokud nebude pohled na ni pohlazením na duši). Protože taková krajina vám nic neřekne. Prostě chci okolí něco vzkázat, i když teď to až tak úplně nedělám, nemám k tomu prostředky (můžu totiž fotit akorát tu krajinu :D).

Co by jste vzkázali světu vy?

Free in trees

23. května 2010 v 16:36 | Rauko Octopus |  Fotografie
DSCF0692

Řeťezák s googlem

23. května 2010 v 13:23 | Rauko Octopus |  About
Ne, nejsem řetízáčkový blog, ale tenhle řetěz mě zaujal
Prostě vygooglíte své jméno spolu se slovesem a dovíte se o sobě co jste nevěděli! :)
Needs
Barbara needs to raise her insurance! / potřebuje zvýšit pojištění
Aha, tak třeba rada do budoucna :))
Looks like
Barbara looks like a japaneese charakter / vypadá jako japonský znak/charakter.
Ok, beru.
Hates
Barbara hates indian food / nesnáší indické jídlo.
Já ho nikdy nejedla, takže nevím, ale asi to bude pravda, když to říká google :D
Goes
Barbara goes to oxford / jde na oxford
Wooow :D
Loves
Barbara love facebook / miluje facebook
Ale ne!
Eats
Barbara eats death chocolate / jí mrtvou čokoládu (měla by to být 99% čokoláda)
A dost už!
Has
Barbara has sex appeal / má sex appeal.
S tím nemůžu nesouhlasit, nebo si myslíte něco jiného?
Works
Barbara works / pracuje
(nic jinýho tam nebylo, jen že prostě pracuju)
Lives
Barbara lives in bank world / žije ve světové bance
Lol, asi mám dost peněz, když si to můžu dovolit
Died
Barbara died on Sunday / zemřela v neděli
Ještě mám několik hodin čas!!! :D
No tak se zase vrátíme k realitě, já jdu fotit do toho velice ošklivého počasí, tak mi držte palce ať se nerozprší. Dík :)

Ana, Anička, Anorexie

23. května 2010 v 8:52 | Rauko Octopus |  Fenomén

*80% 13 letých drží dietu.

*40% 9 letých drží dietu.
Při čtení jednoho blogu mě napadlo další téma, a možná je škoda, že jsem dlouho nenapsala nic rozumného. Nevím, jestli to teď bude rozumné, ale snad ano.
Anorexie. Nikdy jsem nepochopila ten trend těch hubenejch a asi ani nepochopím. Sama mám úplně obvyklou postavu (na břiše menší špek, ale nevadí mi), sice jsem měla asi tak dvakrát chuť být v životě hubená, ale nebylo to proto, že bych si přišla tlustá a ani proto, že bych se chtěla někomu líbit. To je trochu jiné téma. Zůstává však to, že stále nemůžu pochopit trend vychrtlosti.
Začnu u mě. Je to rok co jsem onemocněla docela nepříjemnou nemocí, během měsíce, dvou jsem zhubla přes 10kg (což není úplně nejzdravější) a dodnes je nemám zpátky. Měla jsem 65kg a nejsem zrovna vysoká, přesto jsem nebyla nijak tlustá, ale potom co jsem zhubla na nějakých 52kg jsem vypadala jak kdybych vážila míň než je vůbec možno (tlačila mě i postel do kostí při spaní).
ana
"Být hubená, to jediné, po čem toužím, to jediné, co naplňuje a zároveň ničí můj život."
Tohle bych si nikdy nechtěla zopáknout a nejvíc mě mrzelo, jak mi holky, který měli jen drobnej špíček na břiše nebo věší zadek říkali:,, ty si hubená, tak bych chtěla vypadat!" Ale proč? Nicméně, přiznávám, že já záviděla jim.
Bohužel se najdou i tací (nejsou to totiž jen ženy), kteří trpí anorexii a Anu uctívaj jako bohyni, která jim dala možnost být hubenými, říkají: děkuji ti Ano(, za svou blížící se smrt).
Zajímavé je, že jsem neslyšela o někom, koho by nezajímaly následky, koho by nezajímalo nic z toho, co se může stát. Vždyť já, když něco dělám, co není na denním pořádku, si vždy zjistím, jestli se mi z toho nemůže něco stát a nebo co musím udělat proto, aby se mi nestalo.
A pak je tu ještě jedna věc. Jsou právě lidé nemocní, kteří musí držet dietu, už tak sou hubaní až běda a když jdou nakoupit, tak na ně všichni koukaj zkrz prsty, ježiši další anorektička! a přitom to vůbec nemusí být pravda, sama jsem to zažila a je to strašně nepříjemné.

"Být hubená je důkaz sebekontroly a vlády nad svým životem."
Takže jsem se po dlouhé době rozepsala tak to zase zakončíme. Měli jste vy někdy touhu hubnout, nebo jste rádi za své tělo? Řadši budete tlustí než hubení nebo naopak? A příjde vám normální vyhánět na molo modelky s velikostí oblečení 34 a někdy méně? Jsou totiž i země, ve kterých zakázali, aby modelky byly takto hubené.

"Tohle není dieta, ale životní styl."
Vždyť přece normální tělo je tak krásný.

Když se vám tak líbil ten můj korzet...

22. května 2010 v 21:12 | Rauko Octopus |  Fotografie
Ale není to nejlepší korzet, je spíš podprůměrnej, viděla jsem i lepší :)

:)
m
m
ring

Bullet for my Valentine - Fever 2010 - recenze

21. května 2010 v 10:47 | Rauko Octopus
Bullet for my Valentine vydali nové album, kdyby jste nevěděli. Dobře přiznám se, já to zjistila teprve nedávno, vlastně už je na světě téměř měsíc. Takže jsem si ho plna nedočkavosti sehnala, protože bulleti naplňují mé srdce již několik let. Takže si to schrneme, a po BFMV vám zrecenzuju ještě nový album lostprophets, o kterém vím již dlouho, ale ještě jsem se k němu nedohrabala.
U prvního songu, Your Betrayal, vás nemine pěkné sólo a po pár taktech si uvědomíte, že to co posloucháte jsou 100% Bulleti. Jsou noví, ale pořád stejní, a to jsme chtěli ne? Takže po docela dlouhé předehře nás čeká trocha šepotu, textu, křiku, citu a jak jinak Mattova hlasu :D
Druhá, Fever, dokonalej rozjezd kterej vás probudí, u kterýho máte chuť podupávat nohou a házet hlavou. Trochu se liší od Bulletovský klasiky, ale nezklame.
The last fight. Trochu mi rytmem a střídáním rychlých kytar s pomalými připomíná jednu starší, zpěv mi tam trochu zezačátku nesed a ani refrén se mi moc nelíbil. Nejspíš nebude patřit k mým oblíbenějším (i když kytary pecka)
A place where you belong - I po bouři příjde klid, a po klidu opět trochu bouře. Jedna z těch pomalejších, srdceryvných, čeká nás i akustika, kterou já u bulletů miluju. Pomalý sólo a jedeme dál.
Číslo 5 žije v plném proudu - pleausure and pain - beze slov, až si trochu zvyknu na ten rytmus, asi neodolám házení hlavou, a refrén oproti slokám je pomalý, takže příjemá změna.
Alone... Zezačátku netuším co si myslet. Pomalá? Rychlá? půl minuty napětí na první poslech a potom křik a rozjezd kytar, bubny a to co chcem. Rychlá... Hodně pěkný potěšení s citlivým refrénem :)
Breaking out, breaking down - opět klasika, nemám co dodat :) Od první chvíle patří k mým oblíbeným.
Osmá Bittersweet memories, mi začátkem trochu připomíná heart bust into fire, je i stejně procítěná, ale neříkám, že je stejná. Určitě vás zaujme dvojhlas, který je velice výrazný :)
Dignity má říz a ukazuje že kluci to jak s kytarama, tak na bubny umí a nejen to.
Begining of Mercy... poslechněte si sami, říká si o to, a bude se líbit :)
Pretty on the outside - říkejme tomu změna, říkejme tomu něco, co mi bullety vůbec nepřipomíná, ale líbí se mi. Nevím k čemu bych to přirovnala, možná trošičku mě napadly hawthorne heights, ale to bych je urazila :D
A znovu, The last fight, jako poslední song v akustický verzi. Klavír, housle a Matt s Michaelem. Mám pocit jako když jsem si pustila Vermilion od Slipknotů. Od uřvanejch, krutejch slipknotů akustickej Vermilion. Stane se mojí srdcovkou, zase na dlouho, jako se jí stala Tears don't fall, jako se jí stala Welcome Home (Sanitarium), jako se jí stala All things I hate revolve around me a nebo třeba Room 409 a Hand of Blood.
Kde album sehnat vám neřeknu (jedině v obchodě ne?) ale dám vám sem poslední klip a loučím se.
Vím že se mi tahle recenze zrovna nepovedla, ale k ním neni tolik co psát. Časem se třeba zlepšim.

clanek neni dopsanej pac to s tim telefonem jeste neumim

15. května 2010 v 21:34 | Rauko Octopus |  Deník
ahoj everyone! pisu z mobilu tak je to trochu namahavej clanek. vim ze jsem dlouho nenapsala, ale nejak nestiham, je toho moc co chci stihnout udelat, a ze jsem toho stihla vazne hodne... doufam ze me brzo napadne nejaky vhodny tema pro psani clanku do fenomrnu, nebo by vas samotne zajimal muj nazor na nejakou vec?

If I....

15. května 2010 v 15:34 | Rauko Octopus |  Fotografie
DSCF0101
flute
DSCF0111
DSCF0164
DSCF0130

Charlie-foto

13. května 2010 v 19:47 | Rauko Octopus |  Fotografie
charlie
Náš malej/velkej :)

sraz mercedesů 8.5.2010 fotky

8. května 2010 v 21:35 | Rauko Octopus |  Fotografie
IMG_0639
IMG_0661
IMG_0665
IMG_0656
Teď jsem přijela, takže další fotky a okecávačky jindy :)

Long Time ago...

2. května 2010 v 19:10 | Rauko Octopus |  Deník
A jejej... Kdy já jsem psala naposled! Stydím se stydím za své výkony, ale nebyl vůbec čas.

Rekapitulace týdne.

Minulý pátek jsem spala u mé milované lásky, šli jsme na večeři (ano měli jsme výročí a oba narozeniny) a potom jsme jeli domů, kde na mě čekalo strašně nádherné překvapení (o kterém by mě nenapadlo ani snít), a abych to už řekla, čekala mě

postel plná květů z růží.


Holky umíte si to představit? Když příjdete do pokoje, přejedený se těšíte jak si lehnete, ani si t neuvědomujete a najednou baf. Byla jsem z toho oněmělá dalších dobrejch půl hodiny. Druhej den jsme spolu vařili oběd. Jo rozhodla jsem se udělat bramborový knedlíky plněný uzeným a k tomu zelí. Knedlíky se
:)
mi jakž takž povedly, ale to zelí! V životě jsem ho nedělala, a tak jsme se rozhodli, že ho rozdělíme na půl a každej budem vařit svoje, kdyby se jedno nepovedlo, aby se to dalo jíst :D Nakonec zlato ho měl moc kmínový, já moc kyselý, tak sme to smíchali zase zpátky :D

Večer jsem šla na No Name.
Igy je fakt magor! Ale skvělej!! Chci na ně znova. Řekla bych, že díky klukům, který jsou strašný komici (a hlavě Igy) byl celej koncert úžasnej. Půjdu na ně do budějic znova :D

V neděli (když sem byla po těch třech dnech úplně mrtvá) jsem musela shrabat krtiny na zahradě a pozbírat kamínky. A tak jsem si pořídila šneka. Nemá jméno a až ho bude mít, tak vám to oznámím.

A pak mě čekal psycholog/psychiatr... Mám z toho smíšený pocity, napsal mi nějaký jakýsi antidepresiva, ale zrovna tak jsem to nechtěla. Ale třeba t pomůže, uvidíme.

Dalšího dne začala útrpná děsivá praxe (ale nakonec jsem to zvládla) A to byl další důvod proč jsem napsala až dnes. Nemá cenu vám popisovat naší nezáživnou praxi. Jen ve čtvrtek za mnou přišel zlato, tak sme šli na podskalí, kde jsem po té úmorně náročné praxi začala usínat (v půl třetí odpoledne) a tak jsme šli na kafe, odkud jsem myslela, že nedojdu na nádraží :D Nakonec jsem došla a jelikož jsem se nemohla dostat domů, jela sem s ním k němu a byla tam až do noci, než si pro mě přijeli.

A v pátek byl konéééc!! :)
:))

V sobotu jsem měla slavit narozeniny, ale přijel jenom Honzík takže sme se na to vykašlali a musim počkat do úterka. Byla jsem ráda že tu byl:)

A dneska? Vyráběla jsem brože z plsti a šperky z drátků. jinak nic... Měla bych si uklidit, achjo.