Uťěšitelka?

19. ledna 2010 v 20:26 | Abigail Rauko |  Deník
Prázdno v očích,
tíseň budoucnosti,
ukázka čehosi,
jakési ctnosti.

Neexistuju,
jsem hmota,
jsem těsto,
jsem nic, hlína.

Táhnou mě pryč,
bráním se,
nemám štít,
nemám sílu
ani zbraň.

Po čase opět podlehnu,
strachu z bolesti...

Mám strach ze strachu,
mám strach z toho co zas příjde zejtra večer. Ráno to bude dobrý, ráno se vstane, ráno se vyčistěj zuby, ráno se obleču, připravim tašku a jedu do školy. Občas se učešu, jo to když je mi líp, to si myslim, že mám pěkný vlasy, ale když je hůř, nemám na sobě ráda ani nejhezčí kousek postavy. Člověku může bejt jedno, že je pěknej, když se nemá rád. Nemám ráda svoje tělo, nemyslim si že je ošklivý. Myslim si, že mi brání. Brání mi v něčem, co spousta lidí nepochopí.
....Je mi fajn a mám se skvěle, jsem zdravý duch, ve zfetovanym těle...
Brání mi utéct, alespoň mě utěšuje to co bude. Totiž jediný co musim. Jediný čemu nikdy nezabránim.
Nechci to říkat naplno, ale každej to pochopí. Aspoň si to myslim. Kdo nepochopí, pochopit nemá.

A já věřím, že vím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama