Nemocniční poezie

20. března 2009 v 19:57 | Miss Hašlerka :3 (kawai grrrl) |  Moje tvorba

Viděl si sám,
ve svých snech,
ses bál,
svým citům se smál,
zatím cos umíral.

A ptát se proč,
bylo zbytečný,
pro ty tři slova všetečný.

,,Leukémie: poslední stádium."
Nedá se nic dělat.
Ani brečet nemá smysl,
ani smát se...

Nač chtít vidět svět,
a bát se
a tvá smysl,
je zatemněná,
jako kniha pastelkových věd.

Kdo umře dřív?
Ptám se...

Ležíme spolu na pokoji,
už pár týdnů známe se.
Má krev chladne,
stydnu.

Za téch pár týdnů,
jsem se zamilovala do chlapce,
který umře,
a ty do slečny...
...
....
/šeptem říká/
,,která umřela"

Avšak má lásko,
věřím v touhu a sny,
který neumřou,
dokuď jsou v hlavě tvý,
a duši mý...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ichiya SB, které tě lofuje | Web | 21. března 2009 v 11:40 | Reagovat

Tak to je hrozně hezké...jsi talentovaná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama