Retro classcore look vlog

25. října 2014 v 14:47 | Bonnie Galactic |  Vlogy
Tak jsem si po sto letech zase natočila jeden vlog. Všechno je řečeno ve videu :)


Nějaké otázky?

 

Jaké máte sny?

4. října 2014 v 13:21 | Bonnie Galactic |  Deník
Poslední dobou hodně přemýšlím o takových věcech, co se týkají našeho myšlení. Jako jsou sny, mysl, paměť, vnímání okolí,... A docházím k zajímavým myšlenkám. Některé věci trvá vypozorovat poměrně dlouho. Třeba jaké máte sny. Nejde o to, jestli se vám zdají hezké nebo špatné věci, noční můry, touhy nebo jen zopakování předešlého dne ve vizuální podobě.
zdroj: tumblr

Ohledně snů, jsem přišla na pár věcí, které mě i trochu děsí:

1. Sylším hudbu, ne slova
Stalo se vám někdy, že jste se probrali a už jste měli písničku, nebo i úplně cizí melodii na rtech a chtělo se vám jí broukat? (Nemusí to být zrovna nějakej lovesong) Pravděpodobně to bude proto, že jste ji slyšeli ve snu. Proč se tam ale objevila, to nevím. Takže když si hned ráno jak se proberu přehrávám sny, zjišťuji, že v sobě mají opravdu hudbu (Něco takového musíte udělat ještě než otevřete oči, jinak sny opravdu zapomenete, nebo si maximálně vzpomenete o čem zhruba byly).

Já sama mám tendenci si své vzpomínky "ukládat" do písní. Pak mi kolikrát stačí si písničku pustit a voalá. Myšlenka je na světě. Bohužel i ta špatná, ale nevadí.

2. Moje sny jsou barevné
Nebo minimálně v RG rozhraní. Nejsem si jistá, jestli jsem někdy viděla modrou, ale červené a zelené (a jejich kombinace) určitě. Je to jako když vám na monitoru odejde modrá barva. Otázkou zůstává, jestli jsem to pouze nepřehlídla. Každopádně to, že jsou barevné má spojitost s vizuálním myšlením, jiným vnímáním svého okolí a tím, že nejsem barvoslepá.

Pro upřesnění, já si jako dítě myslela, že barvoslepost je to, že vidíme černobíle. Není tomu úplně tak. Znamená to, že třeba nevidíte určitou barvu, jako třeba právě modrou.

3. Cítím bolest
Popravdě, zatím nic nebolelo víc, než 5 kulek v hrudním koši. Chvilku to trvá, než umřete, takže, noo, řekněme, cokoliv jen ne umřít zastřelená.

4. Cítím co dělám
Chlad, zimu, pot, déšť. Jednou jsem ve snu někoho škrtila, popravdě to teplo z krku toho muže na rukou jsem cítila ještě pár minut. Najednou vás napadají takové myšlenky jako: "Proboha, co když je někde paralelní vesmír a já právě někoho vážně zabila?"

5. Neprobudím se když umřu
Většina lidí se lekne, že se ze snu probere. Já ne. Já si pěkně počkám, než umřu. A věřte, že si to nedělám schválně, což souvisí s bodem 3. Většina lidí by se probrala dřív, než by koupila takovou nálož.

6. Sleep paralyse
V závislosti na předchozím bodě odhaduji, že trpím i spánkovou paralízou. Ale zatím jsem nevypozorovala, jak přesně ta situace vypadá.

7. Po smrti nic není
S bodem 5 také souvisí, že vím, že po smrti je tma. Alespoň ve snu. Až pak se mi totiž podaří probudit. (S touto myšlenkou mě také vždy napadne jiná: Proč se "nic" zobrazuje jako nekonečný prostor černé barvy? Proč to není třeba bílá? Je to tím, že kde je nic, tak ani slunce nesvítí?)

8. Všechny sny jsou noční můry
Je jedno, jestli jsou hezčí nebo ošklivější. Ještě jsem se nedívala na západ slunce na pláži se svým milovaným, aby se to nezvrtlo v příchod třeba zombie mořských pan (vtípek, jo?).

9. Učím se sny ovládat
A naštve mě, když si nemůžu zaboha vzpomenout, co se mi zdálo.

10. Když se mi zdá o něčem, co jsem dělala ten den, pak si to lépe pamatuji.
Něco jako ukládací proces.

11. Sny předpovídající budoucnost
Ano stalo se mi to. Už 2x.

Ale člověk si časem zvykne.


Jak jsem si našla nový koníček

14. září 2014 v 19:42 | Bonnie Galactic
Digitální kreslení. Před čtyřmi lety jsem si koupila grafický tablet. To je taková placatá deska, ke které patří digitální pero a skrz toto skvělé (u mě drátové) rozhraní malujete. Nebo se o to alespoň snažíte. Před pár lety jste si mohli všimnout mých prvních pokusů. Pro připomenutí vám je znovu ukážu:


Oba jsem kreslila v Gimpu neznalá štětců, nastavování přítlaku a podobně. Ten lev byl úplně první pokus, ta maska hned následující, zabrala mi několik dní myslím, pak jsem to vzdala i s ní (není dokreslená, ale mě už to stačilo :D). Jenže jak asi víte, léta jsem fotila a focení mě nějak přestalo bavit (spíš ty lidi, co jsem fotila, mě přestali bavit *no comment*). A po pár měsících jsem zjistila, že potřebuju něco, co mě bude naplňovat, kde nechám vybouřit svou tvůrčnost a kreativitu. Takže jsem se rozhodla, že se naučím s vodovkama. No. Řekněme, ono to tak slavný nebylo, vodovky jsou vážně hodně náročná disciplína a tak jsem se rozhodla zkusit ruční psaní/kaligrafii/hand lettering - co já vím, jak se tomu ve zdejším kraji nadává, když materiáli jsou jenom v angličtině. To mi šlo o trochu lépe, ale jsem příliš detailista.

A tak jsem se rozhodla, že vyndám tablet. Že najdu svou vášeň. Tři dny jsem s ním bojovala, bojovala s nastavením štětců a přítlaku, s tutoriáli, pochopila, že používat "smudging tool" na rozmazávání je blbost, že barvičky byly vždycky jasná volba a hey I am here! Nakreslila jsem šutr.

Že vás to uzemnilo? No ono to není jen tak. Ten šutr, to je pořádnej svítící bugr, takovej co se strká všude do her, třeba jako nějakej achievement. (Ano mimochodem, mám po 6 letech novej PC, tak pařím od rána do noci.)



Že jste čekali větší zázrak? No tak zas příště ;)
 


Jaký prohlížeč je vlastně ten nejlepší?

30. července 2014 v 9:31 | Bonnie Galactic |  Fenomén
Již po několikáté jsem v životní fázi, kdy se nemůžu rozhodnout jaký prohlížeč je teda vlastně ten pro mě nejlepší. Tím myslím uživatelsky nejfunkčnější. Ze všech běžných prohlížečů tu máme tyto:
  • Explorer
  • Firefox
  • Chrome
  • Opera
  • Maxthon
  • Safari
Těchto šest prohlížečů mám i ve svém počítači. Ptáte se proč? Protože jsem kodér a nejsnažší způsob jak otestovat svůj web je ten, že ho spustím ve všech prohlížečích. Každý si totiž kód přebere jinak. Jak s mým šéfem a kamarádem v jedné osobě říkáme: Kéž by všechny prohlížeče byly postavené na webkitu. To bylo z pohledu kódera a teď z pohledu trošku náročnějšího uživatele.

Explorer

Je absolutně nereálné tenhle prohlížeč používat, normálně v něm fungovat a pracovat. Je úplně hloupej. Ne dobře. Objektivně: Strašně dlouho mu trvá než se zapne, když už se zapne, tak nemůžu hned začít psát adresu do vyhledávacího řádku, protože mi jí za asi tři vteřiny přepíše a načte si stejně co chce. Jestli má nějaké uživatelské použitelné aplikace, doplňky, atd. nevím, protože mě stačí těch pár vteřin kdy ho musím zapnout, abych otestovala web. Má ovšem i jednu pěknou vlastnost - Pokud otevřete odkaz z nějakého webu v novém okně (což já dělám 1000000000x denně) tak se vám seskupují barevně. Tudíž pokud otevřu z jednoho webu tři další záložky, budou například fialové. Z jiného třeba zelené. Hezky to moc nevypadá, ale rozhodně je to užitečné. Tedy pokud máte verzi exploreru, která vůbec otevření do lišty záložek umí.

Firefox

V poslední době jsem ho brala jako nejhumánější formu prohlížení webu. Firefox byl první prohlížeč, který jsem dlouhá léta používala. Než jsem objevila Operu. A pak Maxthon. A pak zase novou verzi Firefoxu. A velmi brzy to bude asi zase Maxthon. Proč ho používám? Jako kodér oceňuji, že jednou z jeho Add-ons (doplňky) je FireBug - což je takový pěkný nástroj pro čtení, hledání, upravování a kontrolu zdrovojého kódu v reálném čase. Prostě když nemůžu najít nějakou chybu v kódu, nebo chci mít něco pixelperfect, otevřu Firebug a zkouším. Co mi zde ale absolutně chybí, je jakákoliv synchronizace, správa záložek a naprosto hloupá instalace add-ons a speed-dial kam si nemůžu dát vlastní odkazy, ale automaticky se mi zde přiřadí ty nejnavštěvovanější - Když kóduju, tak web který právě dělám, denně "navštívím" i 500x. A to nenavštívím ani facebook. Takže mnou nakódované weby mi vysí na prvních příčkách. Co se dále týče pohledu kódera, firefox si také části kódu přebírá podle svého, tudíž ne vše je 100%.

Cloud je:

"...poskytování služeb či programů uložených na serverech na Internetu s tím, že uživatelé k nim mohou přistupovat například pomocí webového prohlížeče nebo klienta dané aplikace a používat je prakticky odkudkoliv..." - Wikipedia

Chrome

Ve svém jádru chrome není vůbec špatný prohlížeč, lidé v google prostě většinou ví, co dělají. Jsou v něm ovšem vady, které mi znepříjemňují život natolik, že jsem ho nikdy nepoužívala déle než týden. A to z několika naprosto stupidních důvodů:
  1. Zavření celého prohlížeče při zavření poslední záložky v liště - V jiných prohlížečích se mi běžně spusí speed dial - až budu chtít zavřít celé okno - kliknu na křížek v pravém rohu.
  2. Speed dial jako u firefoxu - dle nejoblíbenějších - ale zde myslím, že už se leccos změnilo.
  3. Má i nějakou synchronizaci účtu a záložek, což je fajn, ale vždy mi přišla dost uživatelsky nepříjemná.
  4. Používá ho můj přítel a my se před lety dohodli, že budeme mít každý svůj prohlížeč. Důvod to má naprosto jednoduchý - když občas používáme stejný počítač, tak toho druhého nemusíme odhlašovat z jeho webů - fb, g+, email...
Jsou to drobnosti, které mě vytáčí a ačkoliv bych ho zhodnotila jako jeden z těch lepších, tak bohužel, u mě si místo nenajde.

Každopádně Extensions (jako i FF Add-ons) má vyřešené ze všech prohlížečů nejlépe a také je nevhodnější pro vývojáře a kódery. Nejen proto, že v něm vše funguje jak má, ale kromě výše zmíněného Firebugu obsahuje i v základu docela slušnou funkci na editaci kódu.

Opera

Opera, to je jako: "Jednou jsi dole, jednou nahoře..." Jednou jí milujete a při dalším updatu nic nefunguje. Pak to zase spraví a pak zase nic nefunguje. K ní vám nic víc neřeknu, Opera je uživatelsky dobrá, ale pěknou řádku let jsem jí nepoužívala. Teď mám novou verzi, ale vydrželo mi to asi 20 minut, než mě něco pořádně naštvalo. Dlouhá léta jsem jí používala. Než jsem objevila Maxthon.

Maxthon

Cloudový prohlížeč, jeden z nerychlejších prohlížečů, vše v něm vždy fungovalo, má několik nezapomenutelných kladů:
  • Synchornizace - když si ještě stáhnete portable verzi na flash disk, tak máte ultimátní přístup naprosto ke všem svým datům odkudkoliv. Doporučuji si na váš Maxthon účet nastavit vůbec nejsilnější heslo, které používáte, protože pod ním máte uložené naprosto všechno.
  • Je to cloud - všechno máte všude. Dokonce i okna, která jste si nechali otevřená v jiném počítači si můžete otevřít v jiném a pokračovat v práci. Perfektní spárování i s mobilem. Mimochodem jako mobilní aplikace je Maxthon s Chrome vůbec nejlepší.
  • Můžete si nastavit speed dial dle libosti.
  • Má postraní panel, kam si můžete umístit nejdůležitější Add-ons, Extensions - nebo jak se tomu u Maxthonu nadává.
  • Správa záložek je zde docela fajn, ale při přechodu na Firefox jsem začala používat Pocket.
  • Je uživatelsky nejpříjemnější.
Proč jsem se z Maxthonu vrátila k Firefoxu? Protože nemá firebug a není to vhodný prohlížeč pro vývojáře. Každopádně je srovnatelný s Chrome, co se mě týče, řekla bych, že lepší, jen bohužel kvůli, zatím, jeho malé profláklosti mezi uživateli internetu obsauje málo doplňků, které bych docela ocenila.

Za mě ale Top 1

Safari

Zmínila jsem ho jen proto, že všichni víme, že existuje, ale nikdo ho nepoužíváme. Protože je to prohlížeč od Apple pro Mac. Znamená to jedinou věc - na Jablečných zařízeních bude běhat suprově, rychle, ale na Windowsu je naprosto nepoužitelný. Navíc se mi uživatelsky moc nelíbí, ale tady jde spíše o zvyk, kdybych používala celý život jablko, tak nejsem zase moc nadšená z výše uvedených prohlížečů.

Závěrem

Sice jsem si to tu krásně sepsala a obávám se, že většina běžných čtenářů mým požadavkům rozumět nebude, ale stejně nevím, jaký prohlížeč používat.

Chtěla bych něco, co je rychlé, co jede na webkitu, má Firebug, cloud, záložky a nastavitelný speed dial. Chci toho tak moc?

Máte rádi foodblogy?

5. července 2014 v 18:03 | Bonnie Galactic |  Blog
Co se týče mě, tak já jim neodolám. Strávím na nich hodiny, zvlášť když narazím na nějaký hodně dobrý, nemůžu z receptů a fotek strhnout oči. Mám je raději než fashion blogy. Je to tak trochu vášeň, tak trochu závislost. Většinou mi hrozně dlouho trvá, než najdu co uvařím, protože se nemohu rozhodnout. A o tom chci psát.

Před pár měsíci mě oslovila Lucka, jestli jí neudělám design blogu. Řekla jsem, že jo, ale že ho povedeme spolu. Moje drzost se ukázala být vyjímečně kladem a tak se stalo. Před pěti dny jsme spustily náš vlastní food blog. Lucka se vyžívá v jídlech pro jednoho a velmi zvláštních kombinacích (jako je čočka - jablko - kozí sýr - brusinky) a já zas ráda pokouším různé kuchyně a snažím se přijít na recepty tak, aby chutnaly co nejblíže tradičním pokrmům (kuře vindaloo, špagety carbonara - na oba recepty si ještě počkáte) miluji asijskou a americkou kuchyni! Né že mi bude někdo tvrdit, že amerika nemůže mít žádnou kuchyni a tradiční pokrmy. Budete valit!





O náhodách, které se staly před patnácti lety

31. května 2014 v 12:27 | Bonnie Galactic |  Deník
Když jsem se v patnácti rozhodovala, co dál dělat, barvičky byly jasná volba... Ok, tenhle trik z pána pařmenů už asi dávno vyprchal, ale tenhle příběh bude o náhodě.

Na střední jsem měla každej den pocit, že ze mě nic nebude, kdo by taky měl, euroškola. Mám dojem, že půlka třídy pořád nemá práci a ta druhá studuje, ale to přeháním, vím že to tak úplně není, ale nedivila bych se, to jméno je jak sprostý slovo. Dobře, přežila jsem tam ty 4 roky, úspěšně tam odmaturovala, jako skoro 100% z nás, a prostě jsem netušila, jestli vůbec ze mě něco bude. Jestli neskončím jako servírka, protože tu práci zaboha nenávidím! Jako servírka bych mohla dělat jen ve svém vlastním podniku, protože tam by chodili lidi, kteří tam patří, kteří mě znají a kteří mají úctu k tomu, že je někdo ochotně obskakuje (jak idealistická představa v tomhle světě, já vím). Ne jako: "Já platím, tak drž hubu a dělej kafe." Prostě ne. Na nějakou školu mě vzali až v září. A až dnes si říkám, jaká souhra neuvěřitelných náhod mě dovedla až sem. To, že jsem si vybrala euro, to nebyla náhoda, ale to, že jsem schytala pana Š. na ekonomii, který mi dal ve třeťáku bůra (jen proto, že máš Báro na víc, tak aby ses víc snažila), a díky kterýmu mě nechtěli na žádné vysoké, protože se všude bralo průměrem, to za náhodu považuji. Protože mě pak zbyly jen dvě školy, opět mé rozhodnutí pro VOŠ v Písku. Důvod proč jsem nepokračovala v mém eko-hotelovém vzdělání byl ten, že to prostě dělat nechci a chtěla jsem mít větší šanci získat práci, všichni se mě pořád ptáte, tak tady to máte. Dělat v bance za stolkem je stejně pitomej stereotyp jako ta servírka. Jaká náhoda byla, že mi nevyšla praxe v jedné firmě v Praze, bůhví co by bylo, ale rozhodně ne, to co je teď. Během těch dvou let, byly dny, kdy jsem měla pocit, že mě kódování nebaví, že si radši založím tu americkou snídaňovou kavárnu s koláčema. Pár dní se mi podařilo na učení úplně kašlat. Jenže pak zase přišlo něco, co mi dalo pocit, že to co dělám teď je vlastně nádherný. Když si napíšete kód, který nefunguje a vy hledáte tu chybu a najednou jí najdete, ten pocit je nádhernej. Když vám ten web roste pod rukama, je to jak vaše dítě. Lepší pocit, než čerstvě upečenej koláč. A když uděláte grafiku, která se i vám samotným líbí.. Víte, grafik je taky umělec. To není jen naházet někam nějaký rámečky. Grafik je umělec s logikou. A najednou ta náhoda, která mě odvedla od prahy, mi dala šanci. Takovou šanci, že jsem ještě před týdnem nevěděla, jestli budu pokládat internet, programovat routery, nebo dělat v reklamce. A najednou přišla druhá náhoda, která má ještě hlubší význam. Jak velká byla náhoda, že moje máma má práci jakou má, a že jí kdysi přišel email o fotoworkshopech, a že na mě zbyl pokoj s Luckou, a že jsme prokecaly celou noc a stala se mou skvělou kamarádkou a nezapomněla mě pochválit a hlavně na mě nezapomněla, když její kamarád hledal nového "kolegu".


A já mám teď dvě úžasné nabídky, o kterých by mě před týdnem nenapadlo ani snít! Jak krásný efekt motýlých křídel, že?





Kontrolní otázka k diskuzi: Jaká je asi náhoda, že se moje máma poznala s mým tátou, který mě naučil programovat a přivedlo mě to na cestu k téhle škole a práci?

Další články